Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

metamorfóza do přirozenosti

5. srpna 2018 v 22:13 |  (Fe)minimum
Při posledním sezení u terapeuta jsem si poslechla začarovanou větu "...a od dubna procházíte hlubokou osobnostní krizí, která nevím z čeho pramení nebo co ji spustilo".
Kontext, ve kterém byla zasazena, je mírný a bezpečný. Samo o sobě ale toto sdělení působí drsně a ve chvílích únavy či přetížení na mě má účinek jako dobře mířená rána do míchy, a docela se bavím představou sebe před pár lety, jak bych se tím nechala vláčet.

Metamorfuju se do sebe, vstřebávám a vylučuju jakési zbytky porouchaných vzorců, myšlenek a chování, které jsem (znovu) objevila a začala třídit během loňského podzimu.
Je to finální fáze téhle několikaleté fáze, kterou jsem si naivně, ale naprosto přesvědčeně někdy v roce 2014 pojmenovala "zdraví a svoboda".
V roce 2018 vidím a potvrzuji, že zdraví a svoboda zůstane v pozměněné podobě mě, Kristýny. Odcházejí nepotřebné součásti, které mi nepomáhají a oslabují mě.
Jakási strnulost v dlouhodobých procesech kontrastuje s emoční nestabilitou. Oboje je moje součást, a doteď se mi podařilo se "jen" naučit s tím zacházet tak, aby mi to nedělalo bordel v běžném provozu, a nedemolovala jsem tím světy lidí okolo.
A stále o tom neumím mluvit dost srozumitelně, aby mě dokázal pochopit i někdo jiný, než holky z projektu.
Nejsem z toho smutná.
Nejsem už ani tolik smutná z toho, že jsem musela OB naprosto uměle přerušit kooperační čáru na dlani svého života. Přirozeně se mi to totiž nepodařilo, přestože jsem se o to pokoušela od začátku listopadu do konce června. Při hloubkovém dumání a rekapitulací našich společných let jsem došla k tomu, že neumím přirozeně přinutit člověka, aby mi rozuměl. Mohu se přizpůsobit myšlení druhého člověka a zapadnout na volné přistávací rampy blízkosti,
nebo mu zmanipulovat mysl tak, aby se na mě uměl napojit a vnímal na podobné vlně. Ale když mi to přestane dávat smysl, velmi obtížně to dokážu pojmenovat.
.
Jsem si naprosto jista, že mezi běžnýma lidma je porozumění věc přirozeného výběru. Lidi si buď rozumí, anebo ne, nechávají se unášet hlavně .
Moje přirozenost byla překroucena už před víc než dvaceti lety, a jsem stále v obrovském procesu obnovování důvěry ve svou přirozenost. Umím navazovat kontakty velmi jemně a tak, aby nepůsobily uměle, ale s tím, co (ne)mám za sebou a v sobě, je to velmi často - ano velmi často - celé ze začátku čistě o mechanickém rozboru jakési kompatibility, kterou porovnávám s autentickými pocity (ne vždy těmi, které dávám najevo). Pokud vychází shoda, je to bingo, přátelství, kamarádství, kooperace, vztah.
Dělám to takhle už hodně dlouho a dost let z toho se kvůli tomu cítím jako sociální imbecil.
Úsilí a snaha dělat to jinak vychází ze znovuobnovování důvěry v život, a tím pádem i sebe. Někdy mě to vyloženě obtěžuje, ale vidím perspektivu, a přirozeně tíhnu k jejímu dosáhnutí.
A na festivale opilá vykládám/brečím Honzovi o svých XY neúspěných pokusech o sebevraždu,
spílám za to Bohu a vysmívám se tomu, že můj život je volba bez volby,
protože už se o sebevraždu neodvažuju pokoušet ani o ní uvažovat. Ha ha.
....
...
.
Moje "hluboká osobnostní krize, která nevím z čeho pramení nebo co ji spustilo", je vleklý závěrečný proces metamorfování sama k sobě.
Ne, že bych pak zůstala v bodě dokončení a setrvala tak až do smrti, ale osobní výbavu budu mít doplněnou a přetříděnou. Už teď to je docela husté, ale narozdíl od jara už se cítím docela pohodlně, že vím do čeho jdu, a ským.
Potřebuju si to nějak zaznamenat, abych o tom mohla psát rozvláčněné články, které jednou vyvěsím na svůj web, a
nechám vytisknout jako fantastickou autobiografii, juchů!


(Někdy mi připadne, že furt dokola něco objevuju. Furt se něco někam posunuje, a já to celé vzrušeně prožívám a popisuju ať už pozitivně nebo negativně. Mám možnost se z toho furt dokola hroutit, z jak moc velké prdele se snažím už XY let vyhrabat. Mám možnost být k sobě shovívavá a tolerovat si ty objevy. Když totiž hrábnu do zápisů 4,5,6,7 let nazpět, jsou v té spoušti jakoženověobjevenýchapojmenovaných jevů naprosto úžasné mezníky. A i v té spoustě aktuálních "znovuznovuobjevovanýchapojmenovávaných jevů" jsou dost dobré hraniční momenty,
které jednou mohou být naprosto snadně pojmenovaným názvem jednotlivých kapitol.
Na mém životě lze promítnout hodně teorií z oblasti psychologie a psychopatologie. Kdybych měla možnost přestat chodit do práce, nestarat se o dcerku,nevěnovat se volnočasovým věcem a věnovat se skutečně jen sama sobě, jsem přesvědčena, že bych si byla schopna zanalyzovat celkovou svou problematiku, a naroubovat na ni adekvátní řešení tak, že bych byla za rok dva hotová, a mohla vydávat celosvětové bestcellery o procesu samoléčby v souladu s osvědčenými postupy. Dala bych tím na prdel nafoukaným teoretikům, kteří sice mají teorie v pořádku, ale jejich ověřování v opraxi plánují leckdy úplně z blbého úhlu pohledu.

Z nějakého správného důvodu tuto možnost se věnovat jen sama sobě nemám. Díky Bohu za to :-)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama