Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Leden 2018

půl čtvré

29. ledna 2018 v 10:18 sociálně-patologické řádky
a já nespím.
První 2/3 života v hajzlu a tu třetí se teď snažím všechno dohnat, porozumět, odpustit, naučit se netrápit se, mít se ráda, mít ráda lidi, mít ráda život,
a končí to po půl čtvrté ráno kdy brečím v mikrobytě se spícím dítětem o pár metrů vedle a s notebookem na klíně.
Mám totálně odpálenou hlavu. Dělám věci o síle několika lidí a pokrok oproti dřívějšku je pouze v tom, že mě napadlo si za to začít nechat platit.
Možná nakonec budu i bohatá, nesekne-li to se mnou.
Nevím už (zase/ani) pořádně, co mě baví. Dovolila jsem si postupně a nenápadně slít zájmy s prací a rodičováním, takže jsem prakticky 24/7 v nějakém "projektu" a i ničem z toho nemůžu říct, že je nadbytečné, vadí mi to anebo v tom nevidím smysl.
Dokonce i hodinový osobní telefonát tvoří cca 50 minut dialogy o tom co se děje v projektech a sdílení názorů, co a jak dál. 50 minut a pak "je mi smutno", "hudba", "těším se" nebo dokonce "posílám pusu".
50 minut !!!!!
V úterý večer brutální ataka nemoci,
středa čtvrtek prospaná v horečkách a mátohách,
a v pátek tradá - řeším projekty, doučuju a plánuju.
.
Včera mi to došlo...jsem na druhém konci hranic. Tady končím. Takhle to vypadá.
2010 spodní dno, 2018 klepu zespodu na víko!
Obranný mechanismus, snaha vyrovnat se z příliš náročnou emoční zátěží.
Je to jako když se začne předělávat láskyplná stabilizační energie na pohonné palivo pro výkon.
Život (jako) v uzavřeném akváriu pak přestává být pojmem a vstupuje na reálné pole dění, spusťte famfáry!!!!!
.
Hodně mi teď pomáhá vědomí, že není jenom "nahoru a dolů". Vím o těch dalších rozměrech.
...
.
...
První krok k sebezáchraně v takto extrémní situaci je jednoduchý ale pevný plán. Začnu si dělat zase dobré snídaně. To je pro mě skutečně základ celého dne, a to zcela bez podtextu PPP. Já jako zdravý člověk potřebuju dobré snídaně.

Podruhé lednově hudebně

20. ledna 2018 v 19:55 deníček
Jak jinak to říct...
https://m.youtube.com/watch?v=3ZJQUFqkh_s

na skok mezi řečí a činem

19. ledna 2018 v 23:29 sociálně-patologické řádky
Nový rok jsem přivítala vklidu a pracovně. Pracuju teď docela hodně. A učím se u toho odpočívat. Situace z podzimu ve mě nechala jednu krásnou skutečnost - klidnou odevzdanost. Mnohem méně věcí mne stresuje, hlavně na té rodičovské rovině se cítím o hodně silněji a vyrovnanějí a klidněji než dříve. Samozřejmě vyskakují obavy, ale funguju vědomě a s láskou. To je dobrý posun.

První song

1. ledna 2018 v 1:11 deníček
A tohle je do Nového roku do uší a oči. Moje TOP.
VMO, "Pursuit of Dignity"

Do roku 2018

1. ledna 2018 v 0:35


Po zkušenostech z roku 2017 přeji všem
...
(a když může kocour, můžeš i ty)