Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Červen 2017

(ne) tradiční rodič - průvodce Světem

26. června 2017 v 23:22 pod perexem
Na mezinárodní konferenci, která proběhla v pátek, jsem byla součástí týmu věnujícího se Tradicím a svátkům. Z původních deseti minut tlachání s veřejností vznikla téměř hodina dialogů, čmárání na flipchart a tvoření "magického kruhu" prostřednictvím karet cností.
Téma jsem si vybrala víc náhodně než cíleně pár týdnů před konferencí, a až několik dní předem jsem si uvědomila, jak propracované to rozhodnutí bylo.
Předně mi to ukázal strach, jak budu k cizím lidem mluvit z pozice "znalého" člověka, který ví, o čem mluví. Já, která si teprve zkouší samotný život.
"To už jsem na tom tak dobře, abych mohla pobízet ostatní?"
No asi jo, když se to děje, řekla jsem si nakonec.
...
.
Hlavním sdělením směrem k posluchačům byl samotný význam udržování určitých tradic (prakticky jedno z jakého "kulturního či spirituálního" pytle si to dospělý bude tahat),
a to předávání orientace v čase a předávání kvalit člověka, které ve formě pojmů nejsou pro děti srozumitelné natož uchopitelné.
Vycházíme z poznatků o tom, že děti nejsou schopny vnímat čas lineárně, zato v kruhovém (spirálovém) rozložení se cítí bezpečně, protože mohou procházet skrz, dle vlastní potřeby. Opakovaným prožíváním určitých rituálů (slavností) se čas stává uchopitelným, a stejně hezky se vstřebávají vzorce myšlení a chování lidí, (kteří figurují v příbězích k daným obdobím se vztahujících).

to půjde vol.2

21. června 2017 v 23:24
Přenášet průměrnému člověku do verbálna (potažmo adresného textu) svoje pocity,
to je pro mě obrovský problém.
Eště pořád vztah nebalím, i když mě včera J. málem rozbrečela otázkou "A plánuješ někam vyjet o prázdninách?" a pak, po chvilkovém povídání řekla "Ty vogo ale podívej se, ty už seš úplně mimo sebe! To je podobný jako když ženský řeknou, že jsou s někým jen protože má velký plat."
Po dlouhé době člověk, kterýmu nejsem u prdele,
a kterýmu na mě záleží víc než jen na to sejít se na oběd.

Hodně spolíhám na svou spolupráci s terapeutem a taky na fakt, že nemám zažitý vztah a tak to zatímně pro mě může být mnohem víc utrpení než nějaké sluníčkování.
Ruku v ruce s tímhle mi jde jakýsi stud, že si to prožívám někde uvnitř/vně sebe, nepozorovaně V., kterýmu jsem schopna říct jen rámcově že to eště furt není OK, a občas konkrétně vysvětlit jak mi je,
ale komplexně mu popsat, jaké nejistoty prožívám díky tomu, že pocházíme každý z úplně jiných světů,
to prostě schopna nejsem.
Už XY let jsem zvyklá se pohybovat mezi lidma, z nichž mi většina nerozumí nebo rozumí jen rámcově. Nijak extra mi to poslední roky nevadí, protože od těch lidí nic nepotřebuju, maximálně nějakou spolupráci, pracovní výkony či spolupráci, anebo povrchnější sdílení.
Člověk, se kterým mám žít (sdílet svoje tělo a sebe samu), to je trochu jiný level.

(ne)spát

11. června 2017 v 22:57 sociálně-patologické řádky
Nejsem ani vyhozená ani rozhozená ani vytočená ale neusnu,
protože už je toho moc. MOC.

Fyzická nepohoda jako projev problémů ve vztahu

5. června 2017 v 0:25 (Fe)minimum
Mám zase problémy s jídlem.
V mnohem nižší intenzitě než dřív, ale prakticky furt mám nějaký problém s jídlem.
Pokládám si už občas zoufalou otázku, jestli se mi vůbec někdy podaří nemít nafurt problémy s jídlem.
Jíst normálně, neřešit svoje tělo, nemít zakázaný potraviny, neřešit kolik čeho sním, neřešit fukčnosti svýho těla, nemít strach jíst, chtít jíst...
na všechno říkám ano, a stejně mám prakticky furt nějaký problém s jídlem.
Moje tělo má nějaký problém s jídlem.