Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

fujky

11. května 2017 v 22:08 |  sociálně-patologické řádky
Tak jo. Včerejší zápis do naší školky dopadle velmi dobře. Přišlo snad šest sedm nových zájemců, s několika dětma jsem vpadla okamžitě do hravé/povídací/tvořící interakce,
jako "atrakce" jsem pak prozměnu pověděla rodičům svoje zkušenosti s lesní školkou z dob, kdy do ní chodila Čudle,
s několika rodiči jsem si popovídala o provozních věcech a možnostech docházky od září.
Docela vtipné je, že některé věci jsem předjímala, neb aktuálně nevíme, kde od září budeme (o tom napíšu někdy příště), a vlastně se ani neví, zda příměšťák v létě proběhne eště na stávajícím Místečku či jinde.
Asi je to fuk, hlavní je stejně JAK to funguje než kde to funguje. Vím, co rodiče podvědomně snímají, a to si myslím včera proběhlo vážně hezky!


Školka mě neopustila ani večer po uspání Čudlete, musela jsem vytvořit harmonogram realizace projektu, který sme nějak zapomněli napsat a přidat ke grantové žádosti,
což mi zabralo i s odhodláváním čas tak že najednou bylo půl dvanácté,
a velmi na sílu jsem se potom přinutila alespoň na chvíli ke své oblíbené činnosti posledního půl roku, a to práci na standardech kvality prozměnu Klubu.
Ve dvě ráno jsem to zapíchla s pocitem maximální únavy.
Spánek typu koma se kupodivu nekonal, přišel i sen, a ani jsem se příliš nerušila kašlem.
Tenhle měsíc je fakt zážitek sám o sobě.
Nejsem zdravá, přestávám opět kouřit (pokus číslo dva od loňského léta),
takže vykašlávám fujky a bojuju s tím,
abych si raděj nezačla dávat zase svoje večerní jedno dvě předusínací,
protože minule mi přesně tohle pomohlo zbavit se záchvatovitého chrchlání vprostřed noci.
Jako jo, chápu že se čistím a že když začnu opět kouřit, jen to v sobě zamáčknu nazpátek,
ale to načasování je tak hloupé,
zrovna když je před Festem a mě čeká mluvení a mluvení,
v práci taky furt s někým komunikuju, o školce nemluvě...

Bonusem dnešního rána, po trošce kvalitního spánku, bylo fofrové vypracování statistiky intervencí a kontaktů s klienty za rok 2016.
Při vedení evidence práce s klienty z dob Elis to byl skutečně úkol hodný kouzelníka první třídy a divím se, že jsem z toho dostala nějaké konkrétní údaje a čísla!
...
Moje šéfová je nejzlatější šéfová na světě. Noční pohnutí se standardama nebylo zdaleka tak valné, abych jí ráno mohla předat vytisknuté dokumenty k podpisu řediteli,
ale místo vynadání si se mnou sedla, vypracovaly jsme další standard společně a zbytek prostě dodělám a pošlu do konce týdne,
čili do neděle,
a to už bych mohla stihnout.
mohlamohla?
Taky jsem dostala kontakt na právničku, protože naši nezletilou těhotnou klientku matka udala soudu a chce ji poslat do výchovného ústavu pro těhotné holky,
a klientka má strach, že jí pak po porodu seberou dítě a vůbec co pak bude.
Služba v Klubu dneska celkově velmi výživná,
podařil se mi luxusní fejsbukový experiment typu "sháním pračku" na timeline,
a za hodinu jsem vážně měla k dispozici pračku za odvoz!
Nevěřila bych, že to je možné, ale stalo se to,
a díky tomuhle zázraku sociálních sítí tedy jedna klientská rodina bude moci už dnes po několika týdnech vyprat!
Vtipné i smutné (= maximálně vypovídající) na tom je, že ve výsledku, když pračku kolega vezl k bytovce kde rodina bydlí,
mi bylo do telefonu sděleno, že nikdo není doma a ať ji kolega klidně nechá před barákem,
že si ji pak odnesou domů.
Asi potřetí v praxi jsem použila direktivní tón a vyjasnila, že nejsem zásilková služba,
a že pračka není jen tak nějaká věc, která se může nechat ukradnout/rozebrat/zničit jen protože
klientka není schopna být včas tam, kde se domluvíme že bude (když už jí to vezem AŽ Z PRAHY!)
finální tečkou byl pak závěr služby,
nechala jsem pana faráře v Klubu samotného (kolega byl s klukama boxovat a hrát fotbal venku) a šla do terénu,
objemná Romská rodina,
užsemsizvyklanatožetamnikdynejsemsamasklientkoualeženasjetamtřebaipět
aztohoněkdodorodinyvůbecnepatřící,
klientka (prozměnu) těhotná, snažila se schovávat si celou dobu břicho což mě nutilo dělat že to nevidím,
to mě mrzí, že mi to na ni práskla babička,
místo aby mi to řekla ona sama,
manžel se vrací za pár týdnů z vězení a mě by fakt zajímalo, jestli je to dítě jeho,
a jestli není, tak...to bude asi docela divočina.
.
Asi si umřu, zpívají Hm... v jedné své/mé oblíbené písničce, a mě se to chce zpívat taky, protože
  • mi na balkoně visí stan a spacák od neděle
  • mám na lince nádobí na mytí od úterka
  • nemám vypracovanou kazuistiku na zítřejší školení
  • necítím se fyzicky úplně fit na zítřejší školení-výcvik první pomoci
  • jsem až do 21:15h netušila, kde bude zítra Čudle spát když já mám být na výcviku až do soboty
  • nemám vytřenou podlahu
  • nemám vyžehleno
  • pobolívají mě záda, na která necvičím od dob přijímaček
  • nemáme dodělané kulisy na nedělní divadlo, které s Čudletem budeme hrát
  • nemám sbaleno na výcvik
  • mi nedýchá obličej a mám divné pocity. Příčinou je, že jsem neměla žádnou vhodnou profilovku na jakousi super personální zeď pro návštěvníky Festu (dneska přišela příkaz mailem, že to zítra musí být). Mezi odepisováním na maily, psaním tohohle článku a mytím nádobí jsem tedy na sebe nahodila kus BB krému, řasenku, nasadila čočky a k pořízení několika SELFÍČEK využila super službu placatého chytrého telefonu, kterým (po roce a kus) opět disponuji. Díky zkušeosti s pračkou jsem opět zamířila na FB, kam jsem je postla a podle reakcí přátel si z nich vyberu tu NEJ!...(a z toho jsem nervozní, pač mi vystavování selfíček přišlo jako vážně podivná věc)
  • miliontisíc mailů/telefonátů/domluv okolo blížícího se Festu
  • v sobotu chce přijet V. a já ho nechci hostit v neuklizeném bytě
  • v sobotu V. vyzvedne Čudle po obědě a budou spolu SAMI než já přijedu z výcviku a to mi taky leží v hlavě
  • V. cítí a prožívá spoustu pocitů a samoty a stýskání, kterýma mi drnká na strunu trpělivosti obzvláště v tak nařachaném období, jako je tohle (už došlo na otázky společného bydlení a dalších několik vážných otazníků visí ve vzduchu a já mávám rukou abych je poodehnala dál, kde budu mít vůbec kapacitu nad tím přemýšlet a smysluplně se k tomu vyjadřovat)
  • chce se mi spát...
...chce se mi vážně docela spát. Takže hurá do toho, a půl je hotovo...
Jedna maminka ze školky mi právě píše, že jí chytla pračka, byli tam hasiči
všechno smrdím, nedá se v tom spát,
a celá ta situace prý i asi rozštípla pseudovztah s tatínkem jejich dvou dětí.
Nejen proto, že se chystá na kariéru matky samoživitelky, nabízím jí zatímně praní u sebe,
a říkám si, že moje nepořádky, obavy a nedodělky jsou vlastně eště docela snesitelné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama