Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Květen 2017

výtah z terapeutického sedánku

23. května 2017 v 10:38 pod perexem
Na některé jevy a události, které žiju poslední měsíce, nemám názor.
Terapeutovi jsem to popisovala minulý týden a pociťovala jsem u toho velký vděk, že jsem tam mohla sedět jen tak, s vyčištěnou a ošetřenou leč neperfektní pletí, bez řasenky, v kalhotách s dírkou na koleni a vlasy halabala stáhnutými do culíku.

Nevím kde se ve mně bere ten klid že se nic hrozného neděje, ale nejsem schopna tomu vzdorovat, alespoň ne dlouhodobě. Vystačím si s epizodními záchvěvy úzkosti, kam to všechno směřuje a co bude následovat, ale vždycky to přejde, je rozptýleno právě jakýmsi tím vnitřním klidem, že věci jsou jak mají být, a že nemá smysl se stáčet do vyhrocených stavů paniky.
Vím, že s některými popisovanými jevy nejsem smířená ale akceptuju je formou otevřeného experimentu. U terapeuta jsem to popsala dobře, a protože jsem od té doby neměla čas vymyslet nějaké lepší formulace, (s)prostě to obšlehnu dle zvukové paměti.
...
.
...

fujky

11. května 2017 v 22:08 sociálně-patologické řádky
Tak jo. Včerejší zápis do naší školky dopadle velmi dobře. Přišlo snad šest sedm nových zájemců, s několika dětma jsem vpadla okamžitě do hravé/povídací/tvořící interakce,
jako "atrakce" jsem pak prozměnu pověděla rodičům svoje zkušenosti s lesní školkou z dob, kdy do ní chodila Čudle,
s několika rodiči jsem si popovídala o provozních věcech a možnostech docházky od září.
Docela vtipné je, že některé věci jsem předjímala, neb aktuálně nevíme, kde od září budeme (o tom napíšu někdy příště), a vlastně se ani neví, zda příměšťák v létě proběhne eště na stávajícím Místečku či jinde.
Asi je to fuk, hlavní je stejně JAK to funguje než kde to funguje. Vím, co rodiče podvědomně snímají, a to si myslím včera proběhlo vážně hezky!

o škole a o škole života

1. května 2017 v 22:34 deníček
Na školu jsem přijata, takže od srpna (naštěstí až po příměstském táboře, Brutalu a treku v Rumunsku) mám opět zasekané skoro všechny víkendy až do konce roku tralala!
Mám z toho teď docela klidno, ale ve vzduchu to zavání nutností sednout si a zkoordinovat priority a plány, protože evidetně odzvonilo mému "singlelajfu" a volno podléhá konzultacím s další osobou.