Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Prosinec 2016

na konec...31.12.2016

31. prosince 2016 v 18:43 pod perexem
Poslední článek letošního roku, psáno převážně ve vlaku, jako projev důvěry blogu samotnému, jako projev vděku paní na druhém konci krizové linky,
jako projev sebe samé, než přijde Tma.
...
.
...

Vánoce bez násilí vol.2

29. prosince 2016 v 23:01 modlitba je, když...
Napsala jsem o tom do rozepsaných hrozně dlouhý článek, ale to není na čtení, to je tak akorát na to, abych si to zapsala a šla spát.
Krizová linka, kam jsem se dnes, v rámci sebepéče a psychohygieny, snažila několikrát dovolat,
mi zatím stále hlásí vyřizování klienta předchozího,
zajímavý efekt - když jsem se nedovolala podruhé, začla jsem přemýšlet, zda je můj aktuální stav
natolik vážný, abych o tom mluvila s někým, na koho se mohou obracet třeba sebevrazi,
nebo jinak akutně potřební lidé.
Když jsem se nedovolala potřetí,
naznala jsem, že na to mám asi sama,
a že tedy existuje nějaká cesta, kterou se mi může udělat lépe sebepřičiněním.
takže si holt odložím takto,
a budu velmi vděčná,
probudím-li se ráno alespoň o kousek víc sama v sobě.
Nepřipadá mi nějak správné, že (zase) nevím jak mi je, co se mi děje,
ale prostě jenom tak jsem,
protože být už umím.
Bože, zůstaň poblíž mne, prosím,
dej mi opřít se pořádně svou dlaní a patou do Tvé dlaně,
abych se zase napřímila,
a mohla se rozhlédnou kolem dokola a i trochu s perspektivy.
V aktuálním rozpoložení mám v hlavě jenom zaražený pláč a soply,
a nechce se mi nic.

Vánoce bez násilí vol.1

24. prosince 2016 v 23:29 pod perexem
Dohrává nám audiopohádka o Drakovi Mrakovi,
Čudle i Václav pochrupkávají,
a já to nevypnu, ale zajdu si zakouřit a pak do sprchy.
Bolí mě trochu tváře,
dneska jsem měla několik těch úplně nejblbějších pláčů,
utajených, téměř beze slz, ukrytých jen ve svalech a orgánech,
kdo to nezná tak si to asi moc nedovede představit ale to je jedno,
všechno je dnes tak trochu jedno když je Štědrý den,
a my jsme zase pospolu,
protože to jde,
protože to je takhle fajn,
protože to nikomu z nás tří nevadí, ale naopak to dělá příjemně.

podstromková radost

22. prosince 2016 v 21:16 pod perexem
Dnes jsme měli "Vánoční večírek" v Klubu. Děcka byly klidnější než v uplynulých týdnech, nehraně byly překvapené a to příjemně z velké hromady balíčků pod stromečkem,
který jsme si společně dneska v Klubu ozdobili :-)
Utrácení rozpočtu před Vánoci má svoje kouzlo,
nakoupily jsme spoustu "drobností" od šipek přes vlasové žehličky po společnské hry a sportovní náčiní,
myslím že skoro každý v Klubu si najde svoje.

mezihra

20. prosince 2016 v 19:49 modlitba je, když...
Spěju k nějaké nepěkné nemoci, říkám si dneska, když koukám na obrázky na obalech cigaret,
ale zatím mě nenapadlo, co jiného než kouření by mohlo být tím "změkčovaem zátěže" z práce Bože,
fakt nula nápadů,
pohyb mi dává hodně ale je to zase určitá námaha,
a když mi dneska vypovědělo trávení a zažívání a vůbectovšechnouvnitř a letělo ze mě horem i spodem současně
jen proto, že jsem se ZASE pořádně nenasnídala a pak do sebe hladově naházela oběd,
cítím že se nepotřebuju fyzicky unavovat nad rámec "nutnosti".
Rakovina by mohla přijít, říkám si dneska, když pozoruju obrázky na krabičkách od cigaret.
Od té doby, co jsem "přestala kouřit", jsem si už koupila přesně 8 krabiček,
jo, sice jsem z nich hodně rozdala různým existencím na nádraží v Praze,
ale..prostě je to osm krabiček achjo
a kouřím v takové arytmii,
žádné večerní JEDNO cigárko,
ale je to třeba dvě s Elis před otvíračkou a dvě po otvíračce,
večer většinou NIC,
pak nějaké chaosy o víkendech,
je v tom bordel a nevyhovuje mi to,
nevyhovuje mi vlastně teď skoro nic z toho, co žiju...
Achjo Bože, advent má být doba ztišení,
obrácení se ke středu,
oddálení se materiálnímu světu, který oslabuje.
Nijak moc se mi to letos nedaří, a myslím že nelžu když napíšu že spíš NIJAK, než moc.
Utrácím denně i několik tisíc z rozpočtu pro Klub za nákupy více ale i méně a nebo vůbec nijak potřebných věcí,
protože když to neutratíme, nedostaneme peníze na další rok žeano, ať žije nezisk!!!
vidím ty vlny v obchodech, kterýma se strávají lidi,
málem jsem se už nechala strhnout taky (jakože "cože? To by se ale do Klubu mohlo hodit, ne?! Když je to v takovéhle akci?")
a protože jsem dnes dostala neuvěřitelně "falešnou" megavýplatu,
na sociální službu je tohle fakt mazec,
byť je to zasloužená, Bože to Ty víš, každá jedna koruna včetně těch "navíc",
troufla jsem si nakoupit kočkám pod stromek hračky a novou satbu trávy za téměř osm stovek.
.
Je mi ze mě nedobře. A mám neklid. Plíživý, šeravý neklid.
Hodně si (po delší době) prožívám absenci toho parťáka v domácnosti,
který by doplňoval moje samorodičovské mezery (jakože teď fakt chodím domů až kolem půl sedmé,
jsem verbálně unavená takže mě to víc než ke stolní hře táhne k přitulení a poklimbávání s Čudletem u pohádky,
nestíhám se ani dostat pořádně do obchodu, takže to máme v lednici dost punk,
a i tohle píšu velmi velmi nakrpeně,
v mezipauze co se Čudle koupe a na sporáku vaří večerní polívka (od neděle první teplé jídlo uvařené doma, haleluja!!!).
Bože, moc si přeju, aby se to zítra nějak překlenulo,
protože máme zítra v lesním klubíku vrcholovou akci, Vánoční slavnost,
betlémskou hru společně s rodiči,
nemám naučené všechny písničky a ani průvodní slovo (byla mi svěřena důvěra, abych všechny přítomné odpolední slavností provázela, hrála vypravěče Betlémské hry,
a vůbec vytvářela "to ono" v tomto slavnostním dnu,
dnu poslední docházky dětí v tomto kalendářním roce.



v hlavě z těla ven a zase zpátky

18. prosince 2016 v 22:46 (Fe)minimum
V pátek se o mě pokusila, po docela dlouhé době, vlastně úplně poprvé v takovéto síle, nemoc. Moje PPP.
Ani nevím, jestli jsem víc překvapená z toho, že se to stalo,
anebo spokojená z toho, že se nic nerozjelo dál, než bych zvládla,
každopádně mě to docela unavilo, a nejspíš proto jsem si dneska na cestování oblékla šaty, které jsem minulou středu nabízela kolegyni Té.,
protože se mi zdálo, že od doby co jsem si je pořídila v nich mám stále moc nacpané prsa, a pravidlo "doma nemám co nenosím/neoblíknu" ještě stále považuju za důležité.
Kupodivu jsem v nich "najednou" nacpaná prsa neměla, a to ani při použití podprsenky s výstuží, ehe...
Cestou jsem si, u zrcadla na vlakovém záchodku, ujasnila, že nemám velká prsa, ale šaty mají prostě velký výstřih zcela navzdory jejich střihu, materiálu i provedení,
a že je pravděpodobně nikdy neobléknu na nějakou společenskou akci,
ale můžu se v nich "prsit" třeba na cestách (protože ten materiál je naprosto luxusní, měkounký a příjemný, a ta jemná krémová barva, och...).
.
Ale zpátky k pátku, vánočnímu večírku jisté live-noisové hudební sestavy, ve které působí aj OB.
Zpátky k pátku, který asi hodně dlouho nezapomenu. Zpětně se dá v bodech vypíchnout asi tohle:
  • Zakládám si na tom, že nejsem extremista, a že nehodnotím automaticky. Stejně jako víra je tohle jedna z věcí, kterých si sama na sobě vážím. Narozdíl od víry se o názorech na lidi (potažmo existenční planetární a společenské problémy) nejsem zvyklá bavit,tudíž nemám zaběhnutý nějaký stručný a výstižný popis svého postoje. Dokud si jej nevytvořím, musím počítat s tím, že mi někdo může nevědomky ubližovat.
  • Můžu pracovat s možností, že ještě neustojím příliš mnoho hezkého najednou. Ten pátek byl skvělý den. Od rána, i přes nějaké řešení s klienty, to bylo skvělé, a ten večírek už byl asi nad rámec mé kapacity.
  • Si skutečně potřebuju zpátky upravit stravovací návyky. Pracovní těžkosti se odrazily v této oblasti, už dýl jak měsíc pořádně nesnídám, což má velký vliv na konzumní dynamiku celého dne, a moje tělo už prostě fakt reaguje na takovéto dlouhodobější resty. Vím, že vrátím-li se ke snídaním, do týdne se mi fyzicky uleví.
  • Jsem zvládla docela obstojně umírnit a zmizet svou - od roku 2013- první fakt echt návratku do nemoci.
  • Ačkoli tento večer skutečně pomohlo, dál budu raději pokračovat zase bez THC. Neumím se tomu odevzdat, a uvádět se do stavu tmy jen proto, abych si to užila? Ne, děkuji.
  • Ta blízkost s OB je krásná.


...
(pod perexem jsou jen obsáhle rozepsané výše uvedené body)



předvánoční...13.-17.12.2016

17. prosince 2016 v 23:18 deníček
I.
Co si odneseš,
co si z toho sakra odneseš ??? se ptám
když rozglábené okenice tvojí duše o sebe mlátí jako kapři v předvánoční kádi,
v předvánoční křeči,
třou se zoufale jeden o druhého,
tělo na tělo,
duše na duši,
v talíři plavou jenom mastná oka,

ta kapří končí v odpadkovém koši...
Hlavně že lidé jsou zas k sobě milí jak se patří a jak sluší
žeano žeano žeano!
...
II.

Už ani nevadí že není sníh,
chodníky zabílí posypy technickou solí,
aby to neklouzalo lidem vláčejícím dárky,
a ani těm, kteří si musí vláčet sami sebe,

když člověk spadne na zem, tak to prostě bolí...
Tupá rána kladivem -
a mrtvola kapra,
zabalená do papíru,
poprvé zakusí pod mrtvým bříškem pevninu.
.
Už ani nevadí že zase není sníh,
když tobě sneží pod nosem, z konců tvých prstů odletují mikrovločky jako krystalit,
zmatená duše ve vesmíru,
stejně jako kapři v kádi klesáš raděj ke dnu,
raději udusit se,
než být vyloven...
Raději udusit se u dna, než být vyloven a zabit.


.

ze života

12. prosince 2016 v 23:02 sociálně-patologické řádky
Někdy je mi fakt úzko,
takové stažení ústící v otazník, co se dá ještě dělat,
vykřičník nad otázkou, jestli vůbec ještě vodit děti do tohohle světa,
jestli do něj vůbec chodit...

emo blitky

8. prosince 2016 v 18:52 (Fe)minimum
Jak jsem byla roztěkaná, zapomněla jsem si málem vyzvednout tašky z úschovny,
došlo mi to minutu před odjezdem a je zázrak, že jsem se stihla sbalit a vyskočit s vlaku.
Hodina čekání, hodina skluz do práce,
zasraný nervíky achjo.
...
.
"Po kolikáté to už to Kristy letos máš?" málem mi fňuká sestra do telefonu, když se rozhodnu ulevit si od zátěže,
a mě se chce začít fňukat taky, protože celý život nic a najednou letošní rok bác a bác a bác...
...
.
Ale nefňukám, protože už jsem velká, a jen se tiše vzpamatuju ze skrznaskrz prostupujícího šoku, že si vůbec někdo - naštěstí ne moje sestra - dokáže myslet,
že bych si JÁ,
tyvogo kdokoli jinej ale já?
proč já?
pravidelně a vlastně jen tak preventivně zasírala tělo chemií a hormonama,
a bude to zase vpořádku.
...
Holt když je něčeho už moc pěkného, je potřeba to trošku dorovnat.
Achjo.

dospěle pubertální výplach

6. prosince 2016 v 23:48 (Fe)minimum
Věci nabírají spádu, rezonuje ve mě poslední dobou.
"Ostatně jako každý rok, když se chýlí ke konci, ne?", odpovídám si v duchu a uhlazuji si zbytečně znepokojeně rozčeřenou hladinu.
Narozdíl od uplynulých konců roku se ale cítím letos blaženě ve vztahové rovině. Nedá se to nasekat do slov, jak moc si moje (pod)vědomí hoví v blízkosti s OB.
Dneska jsem vyplodila zprávu, ze které se červenám eště teď, jak moc naivní byla, ale...holt to tak je...
A baví mne, že si to můžu dovolovat zcela dobrovolně, a že v tom je tolik svobody.
Vlastně by se dalo říct, že je to právě hodně vyzrálá svoboda, co mi umožnuje prožívat tak intenzivní téměřpubertální ňuchňavou zamilovanost,
a fakt si to užívám.
Užívám si, že to je dobrovolná a vědomá volba, a ne jediná možnost.