Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Srpen 2016

Rostříhaná skládanka...28.-29.8.2016

30. srpna 2016 v 0:17 deníček
Raketa vyplyvla jen trochu čmoudu
zmizela z dohledu nebohým srtelníkům,
start byl tak rychlý že se nešlo ani rozhodovat,
většina kufrů zbyla pohozená dole jen tak halabala.

výhled k kopce vlastní práce

23. srpna 2016 v 21:04 pod perexem
Nevím čím začít.
Dnes jsme měli poradu SASu (sociálně-aktivizační služba), kterou budeme od září tady v KKb spouštět.
Spouštět je vlastně docela zavádějící, protože tu už někdo SASky provozuje, a my se jdeme tak nějak přidat,
ale v pojetí naší organizace to spouštíme.
Tahle porada vysoce předčila mé fantazie o tom, co se bude dít a jak. Setkali jsme se v chaloupce pana ředitele,
krásné stavení, zápraží a nízké hlínou nahozené stropy, dřevěný vyřezávaný stůl plný zeleniny a domácích pečiv slaných i sladkých,
káva bez cukru a mléka, a spousta výborné čisté studánkové vody.
Sedělo nás tam osm žen a pan ředitel, starý mládenec aanibychsenedivilakdybybylvnějakécírkevnífunkci,
bavili se o tom, jak vypadá služba SAS na ostatních pobočkách, a jakou máme s Elis představu o službě u nás v KKB.
Takový relax...

nepokoje

15. srpna 2016 v 0:49 (Fe)minimum
Příliš všeho nedělá dobrotu. Tak mi není dobře.
Je mi úzce a mám zaražený pláč.
Jsem tak citlivá, až to někdy nejde ustávat vpoklidu.
Na kurzu pracovníka v sociálních službách se potýkám s tématy, které jsem si už před nějakou dobou stanovila jako uzavřené,
a vadí mi jejich znovuotevírání.
Nervozním ve chvílích s panem Magistrem, protože mám pocit, že už je tomoc blízké na to, abych zvládla jeho případný odchod bez emočního propadu,
a tohle všechno (ne)ustávám v provozu všedních dnů.
A do toho všeho nemůžu brečet.

jde to (i) dál

8. srpna 2016 v 22:10 (Fe)minimum
Nálada v článcích často hapruje. Asi by se to dalo nazvat "ráda bych uměla psát víc objektivně o sobě, aby tam bylo více prostoru pro náhled celistvý a ne jen zanícené téma, které roztahuju do souvětí a řádků...

(ne)těhotná vyprávěnka ze života

1. srpna 2016 v 23:24 (Fe)minimum
Těhotenství teď bude asi ještě chvíli moje téma n.1 (pominu-li standartní věci svého každodenního provozu).
.
V kostce (pro ty, co nemají chuť anebo čas číst táhlé články) - chtěla jsem se v sobotu večer bavit s otcem potenciálního dítěte o tom, co a jak bysme dělali dál.
Nakonec jsem to neřešila.
Včera jsme spolu jeli přes půl republiky autem, a když jsem se hned po nástupu do auta dozvěděla, že se mu stal úraz oka, řekla jsem si haleluja, jak se říká "mluviti stříbro, mlčeti zlato".


Byla jsem skutečně šťastná, že jsem sobotní večer nerušila těhotnýma tématama,
a že jsme tudíž celou jízdu věnovali jen problému oka.
Toť vše.