Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Červen 2016

časové exXpreSSo

28. června 2016 v 22:40 modlitba je, když...
Mám poslední dva týdny na sobě práci a zátěž pro dva lidi minimálně. Nebýt otho ženšenu, fakt nevím jestli to dávám... Co si myslíš Ty?

Dneska jsem byla tak hnusná na Čudle, že mi "kvůli ní" ujela žena, se kterou jsem měla mít jednání,
a až do večera se mi nepodařilo sebrat v sobě sílu na slušnou omluvu.
Nakonec jsem se omluvila těsně před spaním, a ještě si to musím v sobě trochu přebrat, zda bych nemohla zítra ještě něco nějak...

Něco nějak lépe, když jezíra to debilní vysvědčení a já jsem celý den vhajzlu na stáži.

Je pro mě zajímavé vidět že to vnímám takhle, když sem jede Václav, Čudle vyzvedne hned po předání vysvědčení a odjede s ní na den do Prahy, kde se budou veselit a mít domácí pohodu se zvěří a kulturou.
Je pro mě k zamyšlení, proč ve Václavovi vidím na zítřek nějakou "náhražku" sebe a mám nepříjemné pocity z toho, že mám až do páteční 13h nalajnovanou každou jednu hodinu, a Čudle z toho zabírá velmi malou část.
Nejsem na ni v následujících třech dnech sama, tak proč mám pocit, že bych měla všechno zajistit sama?
...

vyrovnávací víkend - pátek

27. června 2016 v 1:07 (Fe)minimum
V pátek přijel Dredatý. Otevřená návtěva, návrat muže který odešel jako chlapec, setkání po roce a půl

s hudebním podkladem

22. června 2016 v 10:02 pod perexem
Už mi dojíždí pátý měsíc přechodu z plánu Bé na Áčko, a teprve začínám cítit, že v tom jsem a můžu zůstat. Že na to mám.

Můj nejoblíbenější budík (tenkrát v lednu 2013 jsem tím nakazila aj Zuz:), pak bylo dlouho ticho a standartní zvonění a několik mobilů, ale před pár týdny jsem se hecla a nastavila si do služebního telegfonu opět toto)...
You, you saw right through
That's, that's when I knew
That I, I wanted you
But you, you called it too soon
You, you saw right through
You, you saw right through

I was happy to know you, baby
Now you ask me what you ask me, baby
Who can explain?
I was happy to know you, baby
Follow closely, try to find me
Find me, baby

I gave you my chances, chances
You gave me your answers, answers
I gave you my chances, chances
You gave me answers, answers
"Why?"

Changing letters, changing patterns
I can change 'til you don't matter
Changing borders, changing patterns
I can change 'til you don't matter

I was happy to know you, baby
Now you ask me what you ask me
Who can explain?
I was happy to know you, baby
Follow closely, try to find me
Find me, baby

I gave you my chances, chances
You gave me your answers, answers
I gave you my chances, chances
You gave me your answers, answers
"Why?"

Obsahově se to provazuje s minulým psaním, připadne mi to jako takový předobraz toho, co by teď bylo, kdyby se mělo něco měnit nebo přelamovat do jiných kolejí.
Mám (totiž) hodně práce.

být v míru

21. června 2016 v 23:27 (Fe)minimum
Terapeut shrnul dvěma větama moji vazbu k OB (jednak že se mi mění fyziognomie obličeje, mluvím-li o něm, a druhak že není správně, mám-li v životě nějaké záplaty a vycpávky volného času které nepřinášejí "vylepšení" mého života, když vím že mohu zažívat takovouto spokojenost).

a co máš v kalhotech?

16. června 2016 v 22:31 (Fe)minimum
Před pár dny jsem se v Praze na kafi potkala s Péťou, asi tak po půl roce, co sme o sobě nevěděly, a bylo to živé setkání dva týdny poté, co jsem zrušila účast na výjezdu na party do hor, kam jsem byla pozvaná,
čímž jsem ji zranila mnohem víc, než mě napadlo.

Dneska přijela. Sem, za mnou. Abysme se viděly. Seděly jsme u rybníka a kouřily balené cigarety, mluvily přes vodu a do kouře, mluvily spolu.
Strávila tu se mnou nakonec celou pracovní dobu, tetovaly jsme děcka v Klubu a mně najednou došlo, jak paradoxní je otázka, co má kdo v kalhotech.

Přemýšlím o ženském mozku...
Jo, bydlím tu už docela dlouho, a zatím žádného chlapa nenapadlo, že skutečně potřebné je pro mě zažívat osobní sociální kontakty a příjemné chvíle ne jen "někde na výletě".
Asi i napadlo, abych nekřivdila,
ale nikdo to nerealizoval.
Stejně tak žensky rozumí tomu, jak (si) žiju, protože (si) taky žije. Není tam tlak, je tam otevřená nabídka, na které se dá pracovat (třeba jakože by si udělala kurz a na poloviční úvazek by dojížděla k nám do Klubu-bez legrace!)
Ta návštěva mě "rozhodila".
.

Než přijela Péťa, nenapadlo by mě přemýšlet o tom, zda je nějak spolehlivě ověřitelný větší soulad mezi dvěma ženskými mozky než mezi mužským a ženským.
Skvělé teorie o tom, jak s ženami-kamarádkami opečováváme posledních pár let naše přátelství víc než s muži-kamarády,
mi bravurně bortí OB (achjo, ty city tycity a ty si Ty...), se kterým nejen nějak harmonicky fungujeme.
Věc druhá ovšem je, že je tu po docela dlouhé době žena, která není jen tak nějaká žena-kamarádka, a pro mě je zcela nový rozměr otázky pohlaví fakt, že to pohlaví nevnímám jako věc k řešení.

Buď se to rozvine, anebo ne. Stejné jako u jakéhokoli dalšího člověka (chlapa, je-li to nějak víc určující).
Nevnímám tam žádné "bonusy" ani "mínusy", jako jsem viděla na vztahu s ženou dříve. Možnosti jsou stejné, je to tedy hlavně o tom, co se bude cítit. A nemám
(poprvé v životě)
úzkost z toho, že to může dopadnout nějak blbě-nepatřičně. Mám-co se emocí týče-nějak hodně srovnané období, takže mi docela fuk, co si kdo může...myslet.
Jen jsem po delší době "připomenula", že mám lidi ráda podle toho, jací jsou, než podle toho, co mají v kalhotách.
A že není něco jako možnost "ohrožování vztahu" na základě pohlaví.

Je jen "ohrožování" člověka člověkem, a to jsem už na úplně jiné rovině, než o čem jsem psala.
Vypínám.
...
Na víkend jedeme někam na ostravsko, rodinný výlet Čudle já a Václav,
Čudle postoupila do celorepublikového finále výtvarné soutěže,
tak jedeme "soutěžně relaxovat".
Jsem s tím v míru, s Václavem aspoň konečně dotočíme video na YT,
a všichni si doplníme deficit společného času,
a já budu mít čas dodělat směrnice a plány na červenec do Klubu
a sepíšu papíry k soudu
a uzavřu aspoň deset zakázek v našem elektronickém sociálním systému,
abych toho neměla příští týden tolik.
Jop.



porozumět pojmu "práce" ve všech souvislostech

12. června 2016 v 22:54 sociálně-patologické řádky
Jedna z věcí, se kterou teď aktuálně už cca 1/2roku bojuju je, že nedokážu "věřit" tomu, že se zařazuju do normálního pracovního provozu.
Žádné "úlevové" polopráce anebo pracovní náplň nevyžadující mozek a vlastní aktivitu.

přechodový rituál...7.-9.6.2016

9. června 2016 v 20:11 deníček
...trochu hra se slovy, takže experti rituálníci -berte s nadhledem...
...
.
Mám eště stále tendence přecházet.
Kromě silnic a cest a polí a lesů jsem přecházela i nepohodlí, věci které mě serou ale i ty, které mám ráda. Pokud neudělám NĚCO právě v tom okamžiku uvědomnění že to nefunguje, jdu dál.
Přecházím pak například nesmyslné vztahy, ačkoli mi to dělá blbě a eště hůř.

sociální ticho

5. června 2016 v 22:30 modlitba je, když...
Pásmo dnů, kdy mě chvilkama osamělost dokáže doslova a do písmene složit na kolena.
Hodně věcí je vpořádku, většina věcí je vpořádku, ale něco se mnou vpořádku není a (znova) se mi občasně vtírají myšlenky o tom, že jsem úplně zapikaná a začarovaná.

Připadnu si jako postiženec, když například v poměrně nacpaném metru anebo na ulici zavrávorám a musím se opřít čelem o zeď/tyč/dveře, načež se sesunu do bobku a chvíli jen tak dřepím opřená s bolestně zavřenýma očima a bojuju sama se sebou, abych nezačala brečet z toho, jak hrozně moc jsem sama a jak se to nijak nevylučuje s lidma, které mám okolo sebe.

Nemám žádný plán. Jenom si přeju, abych se přestala krčit v reakci na to, že jsem prostě sama. Trvá to už dost let na to, abych si to mohla zvnitřnět. A jestli to má být jinak, tak potřebuju získat nějaký směr, kudy tudy.
Taky bych ráda neřešila komunikační nedorozumnění s lidma, které bych mohla mít ráda.
Cítila bych se jistěji, kdyby se mi nestávalo, že při čtení nebetyčných zpráv hlavou projede myšlenka "eh, tak toto je fakt vrchol. To už nemám vůbec zapotřebí absolvovat". Bez těhle myšlenek bych se cítila víc jistě nejen sama v sobě, ale i vesvém přístupu k ostatním.

Možná je nejvyšší čas si tohle zařadit jako téma pro práci s terapeutem. Beztak se poslední dva měsíce spíš chodím "vykecávat" než se sebou něco dělat.
Budu moc vděčná, budeš-li mě doprovázet.
Amen.