Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Květen 2016

něco mezi životem a tamtím

26. května 2016 v 20:45 sociálně-patologické řádky
Nejsem schopna rozumět lidem, kteří se řídí převážně knížkama a seminářema a nazývají to "beru si z toho jen to co potřebuju".
Lidem, kteří své dny tráví prací na sobě samých, a to převážně pomocí knih, videí na youtube a dalších internetech či různých seminářů.

Znám jich pár osobně a zatím jsem u nikoho (!) z nich nezaznamenala dobu delší než několik dní, kterou by byli schopni prostě jen tak existovat a prožívat, aniž by to analyzovali nebo pojmenovávali.
I prd v jejich životě má nějaký "zvuk", který má určitý význam, o barvě hovna nemluvě a když v pět večer přijde trocha smutku ze zvadlé květiny (och), je to vlastně sdělení o tom, že je za týden potřeba napsat dopis mámě, protože ta květina je vlastně projekce určité vazby s matkou, na které se již nějakou dobu nepracovalo (a proto uvadla).

Jednoho experta přes práci na sobě již měsíc a půl doprovázím na cestě k vlastnímu já. Je to pro mě někdy natolik náročné, že mám problém nechat to v Klubu, a netahat si to domů.
Na to kolik mu je, má informací za několik dospěláků, avšak zacházení s nimi pokulhává daleko vzádu...
To, co za ten měsíc a půl udělal, je velký pokrok, ale vnímám že jsme zatím vylezli po žebříku na skokanský můstek, šouráme se krok za krokem po okraji prkna,
a že nejvíc mordor bude období, až bude stát na okraji, připraven ke skoku.

Mám obavu, že se mi nepodaří provést jej přes všechny teorie které do sebe nasává už několik let,
a skrz které si vybudoval velmi bytelnou, leč dost nepravdivou představu o sobě a Světě.
Uvědomuju si, že k práci na sobě je potřeba spousta "hluchých" míst, ve kterých je dost prostoru pro pozorování sám sebe a osvojování si teorie,
(dá se to nazvat i prostorem pro ztišení a pozvání Boha,
prostorem, kde člověk neví, a může konat Duch Svatý...)
.

Protože když se furt maká, může se stát, že si v tom člověk najde jakože správnou polohu, ve které frčí na vlnách nových poznávání, ale stává se čím dál víc bezobratlou databankou,
která by sama o sobě sice chvíli vydržela ze setrvačnosti stát ,
ale pak se zhroutila.
Když se furt maká, může se stát, že si v tom člověk frčí na vlnách,
ale okolo to běží trochu jiným tempem, a často i směrem,
a databanka, když se zastaví, se marně rozhlíží, kde je kdo okolo. Ejhle!

Co je to život?
Hranice mezi životem a přežíváním je někdy tenká,

a někdy je velmi tenká hranice mezi životem a tamtím...
totiž tím aktivním přežíváním života.



Vzduch voní...

22. května 2016 v 23:03 sociálně-patologické řádky
Vzduch voní Sluncem a květy a zelení říznutými pachu hoven od ovcí a koz z nedaleké ohrady,
jestli jsem správně zachytila příběh,
tihle lidé by byli šťastní kdyby neumřel muž,
něco málo přes dvacet,
bouračka,
zůstala žena a plány o farmě a taky zvěř.

Zvěř ani dům nezajímá, jestli je o člověka méně,
potřebují aby se o ně někdo staral,
pohledem kloužu po krajině okolo a představuju si, jak se dlaněmi dotýkám pichlavých hlav rostoucího obilí anebo hrotů vysoké trávy,
přestože okolo není žádné vzrostlé osení ani vysokostéblé pole.
.

V úterý bude další případová konference,
schůzka poslední pomoci,
budeme sedět kolem stolu, koukat na sebe, a vymýšlet co se ještě dá anebo nedá dělat,
láska k životu se nedá vnutit a učit ji trvá hodně dlouho,
příliš dlouho na to, aby paní učitelka ve škole nezešílela,
anebo táta nepřekročil hranice slušnosti a kluka nezbil,
příliš dlouho na to, aby systém umožnil najít vhodnou metodu aplikace,
a příliš dlouhá na to, aby si kluk jednou do krku neříznul doopravdy (zatím se nožem jen tak demonstrativně hladí).

neohrabaná holka ... (16.-21.5.)

21. května 2016 v 9:04 (Fe)minimum
Mám doma takový nepořádek, že kdyby nakoukla sociálka, seberou mi Čudle. Tento týden směřuju uklízení právě k víkendu, přes týden jsem jen odmývala nádobí a podle toho to taky vypadá...
Není snadné mít ještě půl věcí v krabicích, obzvláště je-li potřeba něco, co se nachází na dně.
To pak většinou půlka věcí zůstane "pohozená! někde na povrchu,
což při ploše necelých 40m2 včetně balkonu prostě nejde donekonečna,
aniž by se prostor začal tvářit nejdřív jako slušnější squat,
později jako málá skládka.

Místo úklidu ale pojedu na prac.schůzku do Prahy a s babičkou do Plzně na flamengo a také potřebuju napsat, že se cítím někdy velmi trapně a nejistě v holčičí roli. Dneska jsem stepovala u obchodu skoro 20minut (!!!) zvažujíc, jestli si mám koupit hezké spodní prádlo, anebo ne.
Třeba když kluk řekne, že se mu líbí tanga, znamená to, že by ho potěšilo, kdybych je měla na sobě i já?

pohyb a tanec

16. května 2016 v 23:45 (Fe)minimum
záznam o tom, že to šílené cvičení a tréninky kick-boxu v období nemoci k něčemu nakonec asi budou.

hojivá intimita

13. května 2016 v 8:25 (Fe)minimum
Záznam o tom, že si po dlouhé době užívám fyzický kontakt. Opakovaně. Nesrovnávám.

záznam vcelku pozitivní

11. května 2016 v 6:18 pod perexem
Pokus o záznam svého zatímasinejvícvrcholného vrcholu formální stability ve Světě i svém životě.
Mám se dobře.

si člověk promýšlí

3. května 2016 v 22:53 deníček
S plovoucíma očima asi tak o půl většíma než je norma,
dva ostrůvky v kalužích tajně slané vody,
si ohřívat půl těla dalším tělem,
a to bez obav že z toho bude průšvih,
anebo trapas,
a i když ráno potom bolí spánky trochu jako otlačené nárty ze střevíčků,
stojí to za to,
trochu se bait při všem tom shonu,

trochu se bavit tak jako se baví lidi na báječném conu.