Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Ohýbání se před čtenáři a sebou samým

27. prosince 2015 v 9:47
K TT jsem naposledy přispívala asi před dvěma lety možná míň, nevím, obecně mě to nenapadá byť jsou to názvy jeden vedle druhého, ke kterým by něco napsat šlo.
"Mé druhé já" ale teď sedá přesně do otevřených témat posledních týdnů potažmo měsíců.
Osobní blogy, veřejné deníčkové záznamy vlastního života, vizitka toho, co a kdo jsme.
Ve své podstatě je blog pouze nástoj, ale přesto dostatečně mocný na to, aby se z relativně inteligentních a schopných jedinců prostřednictvím blogové tvorby stávaly oběti.
Oběti nejistoty samy v sobě,
někdy až zoufale volající po potvrzení sami sebe skrze ostatní, především čtenáře.
Někdy si říkám, jestli už nejdu příliš daleko, když čtu psaný text a z monitoru vychází přitom docela jiná obsahová linie,
kterou bych nerada nazvala meziřádky, ale nenapadá mě nic moc lepšího,
takže to berte jen jako termín orientační.
.
Včera jsem seděla s M., mou kolegyňkou z projektu, velmi schopnou blogerkou a hlavně mou kamarádkou, a povídaly jsme si mimojiné o autocenzuře.
Kdybych neměla doznívající postvečírkovou fyzickou únavu, možná bych se rozslzela. Připadá mi smutné, že člověk sedí a představuje si, co by tomu asi řekli ostatní, kteří se k textu dostanou,
a na základě této úvahy maže řádky.
Rozumím tomu, protože jsem si tím samozřejmě také prošla. Na původním blogu mě děsila sledovanost a opakovaně jsem bilancovala smazání toho všeho,
obzvláště poté, co jsem se začla z PPP reálně vyhrabávat,
a moje chuť žít převálcovala odevzadnost smrti.
Nebylo to jedno období, ale přirozeně přítomný stud,
že se mi vůbec něco takového dělo,
že jsem si myslela zrovna takové věci a že jsem o nich ještě veřejně vypisovala.
"Jsem chudák a zoufalec", tyhle dvě synonyma pro vlastní existenci mě napadaly nejčastěji,
když jsem si četla ty tuny sraček,
stovky sebelítostných ale i objektivně pesimistických článků,
které často klouzaly po osobních charakteristikách mé rodiny,
a vlastní osobnostní roztšítěnosti.
Nebýt toho, že jsem to pak začla odevzdávat Bohu,
všechno bych to smazala a neexistoval by záznam toho,
že se dá do života "prožít".
Blog je v dnešní době hojně rozlezlá webová aplikace, díky které lze onanovat téměř nad vším, co vás napadne.
Někdo vnímá blog jako svoje životní poslání. Někdo jej užívá dočasně po dobu trvání určité životní etapy.
Ať už je ale téma blogu jakékoli,
je to určitá výpověď o vlastní podstatě autora,
elektronický podpis, "druhé já".
Aktuálně je "moje" původní blogerské zázemí hodně oslabené. Z těch, se kterými jsem udržovala kontakt a sledovala jejich články,
se buď z PPP přehouply do extremistického fitness lajfstajlu (což jde mimo mě),
nebo zmizeli úplně (úchvatný minimal, se kterým jsem trávila svoje roky:http://mnmlist.com/, avšak zde nastalo vlastně přesunutí jinam, takže konec je jen původního kabátku).
Čtu poměrně dost,
ale se zájmem sleduju už vlastně asi jen pět úžasných dospěláckých blogů (například vědkyni Julii z Brna: http://zita-autismstory.blogspot.cz/), a pak holky z projektu a jim spřízněné,
u nichž blog ještě stále funguje spíše jako parťák, odraz skutečného "já",
a ne jako u spousty dalších, kde blog slouží coby produkce svého "lepšího já",
které ve skutečnosti neexistuje,
respektive skomírá uvnitř a touží po otevření dveří a skutečné realizaci,
která není možná protože:
A) autor není schopen vytvořit si podmínky
B) autor odmítá jít do sebe a konfrontovat se sám se sebou
C) autor má o sobě nereálnou představu
D) autor si myslí že je chytřejší než Svět okolo a že na něj nikdo "nemůže" (haha)

E) doplň vlastní (a dej mi vědět, zajímá mě to!)
...
Morálka mi brání svlíknout tady konkrétní šílenosti, které jsem zaznamenala v posledních měsících v určitých okruzích blogerských vod.
Psaní článků "na přání", prostituce vlastním já, články coby komprese prázdných blábolů, reakce na články formou vlastních textů, cílené komentování polořádky,
samozvání se a pasování do pozice "znalce", anebo moudrého a srovnaného člověka (například z Pavla je mi už pár let nedobře, ale teď se to stupňuje na hranice únosnosti), a to celé přikryté dečkou "jakoby nic".

jakoby nic!

jakoby nic, jsme OK.

udivuje mě, jak velkou má vlastní úzkost a neštěstí moc nad sebereflexí. Na Fejsbuku jsem nedávno viděla psycho post v jedné skupině,
bylo to šílené kilometrové hejterské psaní,
celé se to týkalo Boha (jak jinak),
a veškeré sdělení těch milionu řádků bylo "Nesouhlasím s názorem té druhé".
Nedovedu si představit, že naživo by se tyto ženy takhle fuckovaly. Je vlastně velmi jednoduché do svého virtuálníhodruhého já promítnout to, co skutečně já za sebe nedělám/nemůžu dělat/nemůžu si ani myslet atd.

V závěru (už to musím ukončovat, protože vím, že spousta z vás už se stydí sami před sebou), chci poděkovat všem, kteří jsou sami sebou,
a prostřednictvím blogu vydávají svědectví o tom, co se děje.
Aby to někdo nechápal jako sdělení jen pro deníčkáře,
tak je zcela fuk, jestli píšete povídky,
fotíte akty anebo postujete fotky celebrit.
Naprosto dostačuje,
že to jde z vás a jste v tom vy a ne vaše "druhé já".
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 15:20 | Reagovat

Některé věci zkrátka musíme odevzdat Bohu, abychom se přes ně dokázali přenést, řekla bych.

Jsi katolička nebo evangelička, jestli se smím zeptat?

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 16:31 | Reagovat

K tomu konci - veřejně by se nehejtili, protože by je nikdo neposlouchal.
Ách, netuším, kam se zařadit. Ale víceméně máš s tím vším pravdu.
Jakoby nic, jsme ok...

3 stuprum stuprum | Web | 27. prosince 2015 v 18:27 | Reagovat

Hezký článek, taky takový umím napsat. :)

4 fall fall | 27. prosince 2015 v 19:42 | Reagovat

[1]: vyrostla jsem v pseudokatolicke rodine. Aktualne nejsem prislusna zadne farnosti, a vidam se se skupunami katoliku i evangeliku.

[2]: no, ty jsi zrovna presne OK...ale je to tva vec, a nikdo nema pravo te hejtit (na tvem blogu)

[3]: to by mohl rict kazdy. Treba bys zjistil, ze neumis. Minimalne tvoje blogove zazemi nijak neslabne, a rozhodne to nejsou dospelacke blogy. Dale pak vidim rozdil ve zpusobu komentu a vubec mam cim dal vetsi pocit, ze ne, ze takovyhle clanek napsat nemuzes,
protoze ti to neni vlastni

5 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 14:30 | Reagovat

Bulšit.

Na blog přece nemůžeš vypustit cáry nesmyslných textů a blábolů. Musíš jim dát formu, řád, určitou přidanou hodnotu. To je smysl blogu, ne odřádkovávat
v půlce věty
a myslet
si jakej
sem king.

To, co ty svým způsobem hejtíš, je klasická žurnalistická práce. Práce s informacemi, které nemůžeš čtenáři jen tak naservírovat před čumák, hala bala. O čtenáře je třeba se starat, to už musíš být sakra sobec, aby si tlačila články na blog jen pro sebe - to se dělá tomu tvému bohu nebo lépe šuplíku. A věř mi, zrovna v tomhle oboru se pohybuju. V mluveném projevu by tě taky sralo odbíhání od tématu, špatná rétorika a slintání, ne?

Naivní blogerky? Budiž. Pochopím dělat si z nich prdel. Pochopím je třeba hejtit, ale to je tak všechno. Mám pocit, jak by ses mermomocí snažila demonstrovat, jak tě degradují, jak jsi brutálně přemýšlivá a potřebuješ někoho shodit. Ale to ti nechci podsouvat, to je můj pocit, o kterém mne přesvědčují tvoje věty...

Podivně se schováváš za ty 'brutální' metafory. Co vlastně máš na mysli? Že třináctiletý holky na blogu lžou? No jéje, a co s tím chceš dělat? Třináctiletý holky jsou takový i v normálu, chtěj se zalíbit, příliš sněj, jsou naivní, to není žádná jejich schizofrenie, že na blogu působí stejně.

Možná si pleteš blog s encyklopedií. Blogeři nejsou znalci - a v mnoha ohledech si na ně ani nehrají. Jejich články ale demonstrují jejich myšlení, tohle je server pro laiky, kteří vyjadřují a vyměňují si názory. Ty taky nemáš ke svému článku podklady, konkrétní čísla nebo výzkum. Znamená to tedy, že jsi rovněž jedna z těch tvých "prostitutek"?

Blog je úplně stejný, jako lidé v normálním životě. Taky všem neřekneš vše, taky svým názorům dáváš tvar a rozsah. Možná bys blogy zase číst měla... :)

Možná jsi chtěla spíš říct něco jako "blogerský alibismus", přidávání se k populárním názorům, prvoplánové chování attention whores. Koment za koment... Jo, to beru, ale tu "jsem lepší než vy" slupku ne. Takoví nejsou všichni blogeři, ani půlka z nich ne.

6 piggirl piggirl | 8. ledna 2016 v 14:46 | Reagovat

Je mi líto, že na světě je tak málo lidí, kteří na blog umí napsat něco rozumného bez toho aniž by ze sebe museli udělat chudáčky, vylívat si srdce, něco pomlouvat nebo udělat hrozně dramatický článek o tom nad čím by jsme se měli zamyslet. Bohužel ty pro mě k nim patříš taky ... Nezlob se , moje mínus !

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 14:51 | Reagovat

Já bych se dala za E :-)
Nebo přesněji, píšu blog, protože jsem pitomá a zakřiknutá a připadám si chytřejší, než si myslí moje rodina :-)
Píšu blog proto, že se nemám s kým podělit o svoje názory, myšlenky, zážitky...
Chybí mi reální přátelé, chybí mi uznání, souhlas či naopak kritika mých názorů.
Píšu blog proto, abych si utřídila myšlenky.
Možná nemám "dospělácký blog", možná ano.
Rozhodně mám "dospělácké" starosti :-)

8 Illumináti Illumináti | Web | 8. ledna 2016 v 15:33 | Reagovat

suhc ohýbání
                            wow
             so blogeři
    much vs. čtenáři

9 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 8. ledna 2016 v 15:57 | Reagovat

Naprosto souhlasím. I tou dobou, kdy můj blog zpočátku četlo málo lidí jsem měla problém se vůbec otevřít. Teď, když na mé články narazili třeba i lidí, které znám (nejsou to přímo přátele, ale třeba jednou jsem si chvíli povídala se svou knihovnicí - která mi úplně čirou náhodou sdělila, že sleduje nějaké blogy a největší haluz byl, když řekla, že sleduje i "nejakou Coneju" - doteď se nad tím pousmívám, a pokud si to ona dáma přečte, zdravím vás) ... nicméně čím víc je člověk déle na blogu, tím více si konstruuje ono "lepší já", jak píšeš.

Nemůžu víc než souhlasit :))

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. ledna 2016 v 19:08 | Reagovat

Jsem jaká jsem. Jiná už asi nebudu. Do blogu si nic nenalhávám. Netoužím po tom, aby mě lidi viděli lepší než jsem. Jen si potřebuju občas vvylít srdíčko, občas se pochlubit, občas se poradit. Když do něj přidávám články, třídím si tím své myšlenky. To je všechno

11 Babakat Babakat | 8. ledna 2016 v 20:01 | Reagovat

Píšu blog, protože mě to baví a je to bezva relax. Nesnažím se podávat moudra celého světa, protože navzdory věku moudrá nejsem a doufám, že nikdy nebudu. Je mi šumák, co si o mně kdo myslí. Prostě: komu se to nelíbí, ať si přepne vokno.

12 barlie barlie | Web | 8. ledna 2016 v 20:16 | Reagovat

No já si třeba stále připadám trapně, když přečtu článek, který je propracovaný a má myšlenku jako ten tvůj. Musím říct, že mě fakt nadchnul, protože jsem po dlouhé době četla zas něco jiného a opravdového.

Musím říct za sebe, že se svým "druhým já" taky dost bojuji a patřila bych do kategorie lidí, kteří tím, že o sobě něco ventilují se tím snaží přesvědčit samy sebe. True story.

13 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 8. ledna 2016 v 21:30 | Reagovat

Tenhle článek je napsaný fakt skvěle a souhlasím s tebou. Já tedy na blogu nejsem jako mé "druhé já". Na blogu jsem naopak nejupřímnější k sobě i ke čtenářům, jak to jenom jde. :)
-CrazyJull

14 fall fall | 9. ledna 2016 v 9:25 | Reagovat

No to by mne opravdu zajímalo, kde jste najednou všichni 8.ledna přišli na článek ze sedmadvacátého prosince ;-)...reklama?

15 fall fall | 9. ledna 2016 v 9:38 | Reagovat

[5]: je to jen článek k tématu týdne.

Tolik řádků kvůli tomu, že se ti nelíbí můj názor...to je skoro plýtvání.
.
(Třináctileté holky jsou ve vývinu, jejich osobnost se teprv formuje a jasně že si můžou psát co chtějí,
každý si může psát co chce, internet to všechno snese.
Docela mne pobavila představa, jak do tohohle článku zakomponovávám smutek ze třináctiletých blogů. LOL.)

Z toho, co jsi sem napsal Ty (nezlob se, ale prostě teď nepůjdu na Tvůj blog a nebudu jej číst jen abych mohla reflektovat něco přímo z Tvojí praxe), rozumím tomu, že psaní a blogování je pro Tebe něco zcela jiného než pro mě,
a že vnímáš svůj prostor na internetu jako nástroj sdělení a sdílení.

Určitě by mělo větší smysl v tom pokračovat, než se zabývat tím, že to někdo (třeba já) bere jinak.

16 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 11:00 | Reagovat

[15]: Jsi na titulce Blog.cz, tkaže asi tak.

Nevidím důvod, proč nevyjádřit svůj názor, byť jedním slovem. Pokračujme tedy jednoduchou otázkou (na kterou jistě vyplodíš něco podle tebe přiměřeně krátkého); Co pro tebe znamená blog?

Nelíbí se mi tvůj názor, pokud se tomu vůbec názor dá říct. Myslím, že si hodně domýšlíš. Nikdo tě na můj blog nezve, kdyby ses raději soustředila na logiku věci, byli bychom oba o pět odstavců lehčí.

...Takže o čem se "hádáme"? Prezentuješ v tom článku nějaký pádný argument, nebo taky jen brečíš, že je něco tak, jak to je? Jaká je pointa tvého článku, když ne záměr zapůsobit jako megamysl?

17 Terez Terez | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 11:28 | Reagovat

Super článek.. Hlavně pravdivý...

terez124578.blog.cz

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 13:42 | Reagovat

Pravděpodobně je na mne tvůj způsob uvažování příliš komplikovaný (což prosím rozhodně neber jako výtku, jen jako konstatování); já k blogování přistupuju velmi jednoduše: Píšu to, co se mně samotnému dobře čte nebo (u fotek) na co se mi dobře kouká, abych se ke svým článkům mohl sám bez pocitu přílišného studu kdykoli vrátit. Věřím, že když budu s výsledkem spokojený já, najde se možná i někdo další, ale jestli se ke mně někdo ze čtenářů doopravdy přidá, je jen na něm a na jeho volbě. Samozřejmě, když přijde pozitivní odezva, je to příjemný bonus, ale na mém psaní to nic zásadního nemění.

19 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 9. ledna 2016 v 14:35 | Reagovat

[7]:Baruško hlavně se neškatulkujte. A taky si nevytvořte zbytečné (ba nadbytečné) mindráky. Je mi líto, že nemáte reálné kámoše, ale stává se. A kdyby nic - tak děti Vám určitě realitu, ale i lásku obstarají...

20 Alka Alka | 9. ledna 2016 v 14:37 | Reagovat

[18]:Souhlasím. ( A k původnímu blogu - nemám ráda škatulkování.)

21 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 15:19 | Reagovat

Autocenzura? Co je to?

22 Alka Alka | E-mail | 9. ledna 2016 v 15:55 | Reagovat

[21]:Na blogu ? Něco neuvěřitelně zbytečného...

23 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 16:24 | Reagovat

Poslední dobou mne nutí k mazání článků jejich přílišná intimnost. Ne snad proto, že bych se bál, co si o mně kdo pomyslí (to už asi nevylepším :D), ale aby nikdo nepoznal reálné předobrazy. Nicméně bohužel stále ještě trochu vězím v onom problému "ohýbání se před čtenáři". Není mi to příjemné, často jsem takto nejistý i v reálu. Ale snad se to zlepšuje. :)

24 Myšák Myšák | Web | 9. ledna 2016 v 18:33 | Reagovat

ve světě blog.cz je to blbost.

25 Myšák Myšák | Web | 9. ledna 2016 v 18:37 | Reagovat

[7]: V článku píšeš, že autor není schopen vytvořit si podmínky. A přitom vzdycháš, že Tobě chybí reální přátelé. - Sorry. :-)

26 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 19:47 | Reagovat

Podle mě je vize sebe strašně hezká, ale nereálná. Člověk v průběhu života teprve odhaluje, kým skutečně je, zároveň se ale utváří a mění. Nemáme proto šanci se prezentovat takoví, jací "skutečně jsme", spíš jen nebýt v rozporu se svou osobností a snažit se najít cestu k vnitřní spokojenosti. Ale to je jen můj názor. :) Pěkný článek.

27 Fredy Fredy | Web | 9. ledna 2016 v 20:01 | Reagovat

Výstižné :-)

28 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 23:03 | Reagovat

[25]: To bude asi trošku omyl :-) Já nejsem autorkou tohoto článku, já pouze komentuji :-)

29 nezenska-svine nezenska-svine | 10. ledna 2016 v 14:09 | Reagovat

Nestydím se sama před sebou, ale stydím se za druhé, že sami sebe ukrývají do obalu, který je všude okolo, je vždy stejný a ještě jim to nevadí.
To přece dnes žádá doba, lhát a nebýt sám sebou, ač každý křicí JSEM ORIGINÁL!, že?

Nemoci psát o sobě když už ne přímo nahé údaje, tak přibližný výčet, mi nedělá potíže, ale zajímalo by mě proč ostatním jo... Proč se dnes zašlape to naše JÁ a dělá se, že právě to naše já není naše.

Dík za tip hele, asi o tom taky budu psát, ale ne ohledně blogerek, ale mě samotné vs. okolí.

30 fall fall | 10. ledna 2016 v 16:27 | Reagovat

nu...vrátila jsem se z vandru, tak mlčení není vzkaz "kašlu na vaše komentáře".
Jak budu mít čas, budu reagovat.

Co mi teď připadne důležité napsat je, že dost z Vás si to vztahuje na sebe, přestože se článek "dotýká" poměrně vybrané části blogerů.

Nevadí mi rozvíjet přesahy, které článek má, ale vymezuju se proti zaměňování toho co jsem napsala, za komplexní hodnocení blogové scény.

31 Zuz Zuz | 11. ledna 2016 v 8:41 | Reagovat

Teprv teď jsem si všimla, že titulek na hlavní stránce blogu.cz je nějak podezřele podobnej Tvýmu psaní.
A nestačím zírat. Připadá mi, že si to hned většina vztahuje na sebe jako nějakej hejt a má potřebu se tady nějakým způsobem hájit.
Za sebe jen tiše přikyvuju. Kolikrát už jsem blog uzavřela nebo nepublikovala články, protože jsem to cítila jako uměle vytvořený a ne jako moje osobní vypovídající... i teď moje psaní slábne, protože to nějak neplyne samovolně a jsem upřímně ráda, že aktivně píšeš Ty, že můžu zas něco číst.

32 fall fall | 12. ledna 2016 v 21:22 | Reagovat

vezmu to popořadě (přestože si to ledaskdo asi už nepřečete).

[6]: zlobit se za tvoje mínus? Ne.
.

[7]: Asi je dobré se mapovat. Ono to časem dojde do místa, kde nebude dále únosná "schíza" blogXrealita, a něco se začne dít. Není to ledaskdy příjemné, ale stojí podle mě za to nenechat se semlít strachem, že si nenajdeš opravdové kamarády atd.
Myslím, že často je potřeba i několik let ´přípravy´, než se člověk odhodlá fakt něco udělat (třeba žít skutečně sám za sebe).
.

[9]: to jsi to zvládla hezky. Mě když dřív někdo zastavil na ulici a zeptal se "ahoj, nejsi ty Kristýna z blogu", byla jsem vyřízená. Stejně tak když jsem někde hlesla, že píšu, a někdo se  toho hned chytil, nejradši bych si dala přes pusu...
S dlouhoblogováním to mám teda úplně opačně než ty...Čím déle tu jsem, tím víc se blog protíná s reálnem ve smyslu "stojím si za každou tečkou, kterou jsem sem napsala". Výhodou blogu je, že člověk nemusí nic sáhodlouze vysvětlovat a obhajovat. Oproti realitě je tu velmi snadné představovat se, protože lze nastavovat jen určitou část sebe.
Jako nejvěší vliv na budování toho L-e-p-š-í-h-o-j-á vnímám tzv.popularitu. Fakt, že čte hodně lidí může mít vliv nejen na formu, ale především na témata autora.
Nechat se smést "slávou", to je tragický konec. A slávou nemusí být jednoznačně mnohočetné publikum,
mnohdy stačí dva tři opravdu důležití čtenáři,
kteří mohou ovlivnit celkovou strukturu blogování autora.
Každopádně mi připadne milé "nějakou Coneju" :-), to je fajn!
.

[10]:  vy jste zcela mimo rámec těch, o kterých jsme ve svém článku psala. Ačkoli neznám váš web, mám vás dlouhodobě v podvědomí coby srovnaného autora, který dělá to, co mu připadne fajn, a skrze blog můžete sdílet s podobně laděnými lidmi.
.

[11]: Tak.
.

[12]: Ber to jako dobrou zprávu, že se o tom ví, že to není tajné téma, a tudíž má smysl vypadnout z té kategorie "druhé já". Zažila jsem si to, není to příjemné, ale dá se z toho dostat (pokud máš pocit, že se z toho dostat potřebuješ). Držím palce!
.

[13]: Děkuju. Jak budu mít prostor, tak tě čtenářsky navštívím.
.

[16]: Přemýšlela jsem, co ti mám napsat. Nakonec jsem skončila u toho, že kdybych tohle četla já v sedmnácti osmnácti, asi bych se dokázala prčit podobně jako ty,
takže rozumím tomu, co ti vadí.
Nepřipadne mi proto ve stávající situaci jakkoli podnětné se bavit o tom, co je pro mě blog a už vůbec ne o tom, co je názor anebo není.
Jestli se k tomuhle vrátíš za pár let, tak to můžem nějak probrat.
.

[17]: Děkuju Terez!
.

[21]: to je buď
A) když napíšeš článek, a ještě než ho publikuješ, si představíš  možné dopady a rekace některých lidí, kteří si to přečtou nebo můžou přečíst,
a na základě toho buď článek promažeš,
anebo nepublikuješ vůbec.
B) se díváš na to, co ti běží pod prstama, a říkáš si "Ne, tak toto už je moc...(doplň co chceš...zoufalé/troufalé/sexistické/ubohé...), to nemůžu vyhodit ven". A článek promažeš nebo nepublikuješ.
C) Zjistíš, že nejsi schopna popsat svůj či něčí skutečný stav/postoj/názor/pocit, aniž by sis u toho nepřipadala blbě. Takže to popíšeš jinak. Líp, pestřeji...

Existuje asi spousta dalších typů autocenzury, uvedla jsem jen ty, které si teď vybavuju, a které znám.
.

[23]: Děkuji za upřímnost. Toho si vážím. Může to být běh na dlouhou trať, důležité je vnímat, že co se reálně děje, se prostě DĚJE, a že pokud o tom psát, tak radši v menší míře ale skutečně, než se/to schovávat v nějakých společenských hrách.
.

[24]: není.

[25]: to sis vážně popletl. Slečna Barush není autor článku. A já si nikde nestěžuju, že nemám reálné přátele. Stěžuju si na zcela něco jiného sakryš!
.

[26]: ano. ale tady nejde o to zachycovat nějaké své hotové JÁ. Tady jde o to zachycovat to, co se děje, jaký jsem TEĎ. Ten článek není o tom, že všichni mají být uvědomnělí a srovnaní. Ten článek je povzdechem nad tím,
že někteří lidi neumí napsat "jsem v háji, protože mi AB už tři dny nenapsal komentář, a proto tady smolím jednu sračku za druhou, jen aby konečně reagoval",
anebo nad tím, jak jsou lidi cool a free, a přitom je jejich reálný život roven hovnu.
Nevadí mi, když má někdo blogový pokerface.
Vadí mi, když to není schopen přiznat, když je to už někomu jasné a přímo na to reaguje.
Vadí mi, že někdo skrz blog "oslovuje" slabší jedince a na ně působí jakobypodpůrně, přestože ve skutečnosti jde o zcela opačnou věc, a to naplňování prázdna autora.
.

[27]: děkuju.
.

[29]: Drž se! Můžeš mne pak inspirovat nazpět. Budu ráda.
.

[31]: Zuz...tobě asi nic psát nebudu, protože víme. Jsem ráda, že se občas ozveš a myslím, že zas přijde psavější doba, až bude mumin mezi živými :-)

33 fall fall | 13. ledna 2016 v 8:38 | Reagovat

[18]: omlouvam se, vcera jsi mi 'vypadl'.
Diky za komentar, takove akorat:).
Kez by takovych pribyvalo.
Taky spoleham na to, ze ty, ktere svym psanim oslovim, budou cist, ale nechci se podrizovat psanim publiku, ktere by pro mne vlastne nebylo nijak blizke.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama