Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

pasivní

8. října 2015 v 17:21 |  pod perexem
Co si myslíš o tomhle? A co říkáš na tamto?
Proč nic neřikáš?
To si nic nemyslíš?

Reaguj přeci!
Reaguj,
protože tahle hra na kamenného hrdinu,
který to všechno snáší mlčky,
je trapas,

mlčením nikomu nic neřekneš,
takže se ukaž,
reaguj a řikej něco,

jinak si budou jiní myslet,
že si o ničem nic nemyslíš,
dost možná ani nejseš!
(Cogito ergo sum- Myslím, tedy jsem)
A zbytečně dýchat vzduch těm živím,
to není ani trochu fér...


...
Moje máma se mi po telefonu svěřuje, že ji někteří lidi na fejsbuku smázli, protože je prý rasistka. Rasistka, která nechce dopřát chudákům uprchlíkům trochu pokoje, internetu, pracovních míst a dalších drobnůstek na území naší republiky (ach!).

Vím, že celý tenhle rozhovor byl o tom,
proč já sakra nemám víc protiuprchlické aktivity, když mám v ruce esa esoucí,
a já jí říkám "promiň, ale musím chodit do práce a nemám ani prostředky na to objezdit ta důležitá místa a věnovat se tomu",
moje máma je zklamaná prvoplánově ze sebe,
ale vím, že jsem ji nepotěšila já.

Měla bych reagovat na uprchlíky, měla bych reagovat na fackující kantory, měla bych reagovat na nulový zájem odborníků o PPP,
měla bych reagovat na sociální (ne)poměry v slabých rodinách,
měla bych reagovat na nahlavupostavené zákony o právech lidského života,
měla bych reagovat na ubíjející lidskou ubohost, která je každodenním chlebem tady na Světě,
Kat měla slzy v očích když jsem jí poprvé četla kousky svých zápisků a říkala "to musí být pro tebe úplně strašně težký tady žít",
měla bych regovat na tisíc věcí, které mně denodenně něco dělají
reakcí na to ale bylo mlčení,
jenom jsem byla ráda, že jsem to někomu mohla číst.

Jsem příliš osobní pro uměleckou tvorbu k veřejnosti,
vystačím si s noční procházkou a konverzací 1:1,
občas mě chytne průvan, že bych jako konečně něco měla dělat,
ale objeví-li se pak cokoli praktického,
jednoznačně to má přednost,
a jsem také asi stydlivá.
Kat mi také řekla "Ty se musíš tomuhle věnovat. To je fakt důležité, aby jsi mohla tvořit a šířit to dál",
možná to přijde,
možná budu ohromena tím, co se stane až tu něco vytvořím,
vytvořím zase...
.
Co na to ale lidi v azylových domech, týrané děti, bloudící puberťáci, potracené děti, lidi trpící bez možnosti eutanazie a ti ostatní?
K čemu jim bude to, že někde budu nereagovat?
A co chudák moje máma?
Aspoň že nemusím řešit, kdo za tím vším stojí. Musí být hrozné bilancovat, který vyšší element má tady ten bordel zemský na svědomí.
Nedovedu si představit, že bych žila s tím, že možná nad náma někdo je, a ten někdo jen tak nečinně čumí na to, jak se tady mrvíme, przníme a zabíjíme.
To musí být vážně hrozné!

To potom i zvolání

Reaguj přeci!
Reaguj,
říkej něco,

jinak si budou jiní myslet,
že si o ničem nic nemyslíš,
dost možná ani nejseš!


dostává zcela jiný rozměr.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. října 2015 v 2:21 | Reagovat

Myslitelka se v K. probudila právě včas. ✈

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama