Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

vzkaz ze světa čísel

26. září 2015 v 23:06 |  (Fe)minimum
Neklid je odpovědí na přebytek pokoje,
možná že když má člověk všechno začne být neklidný,
jak divý hledá bubáky a démony,
vytahuje staré šuplíky a řinčí prázdnýma plechovkama od limonád,
v pelechu gníbou netopýři,
v peřinách roztoči roztáčí prach,
pod víčky roste snění,
a probuzení není nadosah...

"A co ty? Ty se máš dobře, nic ti nechybí?
Hm, no to jsou ale věci,
tak to musíš být hodně vháji, co?
No ne, nemusíš se za to stydět, venku jsou davy lidí kteří čekají na tvoji zpověď,
poděl se s námi o svůj posraný život,
my se ti nebudeme smát..."


.
Dneska jsem se nechala změřit přístrojem od Herbalajfu, žaludek nezklamal,
křeč prohnula mě dvakrát mohutně, ale čekala jsem tiše,
fakt jsem nechtěla odejít pryč, protože tohle není jen tak běžně nadosah,
byla jsem hodně neklidná uvnitř, ale tělo stálo pevně,
vteřiny odpočet a potom stisk,
i přes silonky mě to vzalo dobře,
a nyní poselství ze světa čísel:
můj svět s PPP je stále ještě trochu spojen,
jsem zcela v normě, docela hezký standart, téměř svalnatý standart,
svaly mi fungují prý přesně tak, jak mají,
nejsem ochablá a ani příliš osvalená,
celkový tuk je téměř třicet procent, norma je jednadvacet až třiatřicet,
hmotnost tělesné vody padesát jedna celých šet, standart je čtyřicet až šedesát a vodu v sobě nedržím, neboť jí piju dostatečné množství,
kalcium a minerály v kostech dva a půl kila, norma je mezi dvojkou trojkou,
klidová spotřeba čtrnáctsetosmdesátjedna kcal,
ale teď to přijde...
slečně se evidentně nelíbí má reakce na to kolik vážím, není se mnou spokojena když říkám "oká, kila mi sedí dobře",
je z toho neklidná až rozhořčená,
jak vůbec může někdo říkat že nechce dát pár kil dolů?
Růžově zatrhává poslední volnou kolonku,
je to ta s vnitřním tělesným tukem,
sedí tam trojka,
lidi bacha- trojka je to!
A to je blbý...
To je blbý, protože je mi teprv dvacet osm, a trojka by tam měla být až po třicítce,
můj metabolický věck odpovídá Kristovým létům,
mé tělo je tedy o pět let starší než jsem já,
a to je průser,
slečna se mračí a káravě mi říká o tom, že jí je také dvacet osm, ale má tam jedničku,
no to se nedivím, myslím si tiše když ji vidím,
čtyřicet kilo ají s postelí, určitě kuřačka, bezdětná a bez problémů s PPP,
co o mě víš?
Víš jak jsem ráda, že to je jen třiatřicet? Někdy si připadám tak na čtyřicet padesát,
a moje tělo toho zažilo fakt hodně,
řekla bych mnohem víc, než si jiné ženy zažijí za celý život,
takže jsem vcajku,
i když je to průser,
beru si k srdci vnitřní tuky,
a časem vysonduju, jak se o sebe víc starat,
protože formulka nejíst-nepít-nekouřit už fungovat nemůže,
nemůžou fungovat žádné zázračné herbalajfí koktejly namísto snídaně,
nemůže fungovat dieta a ani náhle upravený jídelníček,
protože efekt by byl pouze efekt,
uvnitř by nebyl pokoj,
cítím se odvážně, že jsem tohleto podstoupila,
mezi davem lidí, za dohledu Čudlete a ´babičky´,
že jsem si troufla risknout prohru.

Stejně tak si teď troufám napsat, že jsem před pár týdny neuspěla ve výběrku do Nepálu,
takové horské stipendium,
tři týdny tůruješ po Nepálu v doprovodu horských borců,
učíš se nové věci, rozvíjíš své dovednosti,
a nestojí tě to nic než sbalený batoh a pojištění.
Nevzali mě,
několik dní jsem z toho byla málem mrtvá, proklínala jsem D. a všechny naše popíjení během léta,
měla jsem makat někde po lesích,
proklínala jsem svou neschopnost,
a pak mi jedna blízká duše řekla "Kristy, ale to není vůbec standart mít jen tak kondičku na Nepál,
to vůbec není norma běžných lidí, to je už na úrovni vrcholových sportů",
a já si řekla "jo, na tom asi něco bude",
vůbec je hustý, že mě oslovili,
byla jsem jedna z patnácti lidí v naší republice, kteří se takhle do Nepálu mohli podívat,
a tohle samo o sobě je celkem slušné ocenění,
obzvláště když pak mohou odjet jenom tři,
není to vlastně skvělé, že mě někdo ohodnotil takto dobře?
Je téměř trapné klást na sebe nereálné nároky,
například mít fyzičku na Nepál, když pravidelně necvičím,
jídlo si nehlídám,
a ani řádně netůruju po horách,
když poslední měsíce (spíš rok) žiju převážně v údolí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | 26. září 2015 v 23:10 | Reagovat

Nepál je přítel hubených.

2 fall fall | 26. září 2015 v 23:15 | Reagovat

[1]: nebyla jsem zdaleka poslední z patnácti a asi poprvé mám potřebu ti napsat, že komentovat článek který je zveřejněný asi tak necelou minutu je nědky spíš trapas než cokoli jiného.

3 stuprum stuprum | 27. září 2015 v 10:59 | Reagovat

Věř či ne, opravdu jsem tě nechtěl přivést do rozpaků. 😉

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama