Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

projekt 365 dní trochu jinak vol.3

15. září 2015 v 21:11 |  (Fe)minimum
Touhle dobou měly probíhat přípravy na svatbu. Já i KáKá máme nejraději z ročních období podzim,
takže bylo jasno ihned v tom, kdy se budeme brát.


Je mi podivně a mdlo když si představím, že prakticky jedinými důvody, proč jsme se nechtěli vzít na podzim loňského roku,
bylo očekávané dítě KáKá sestry, a šrumec okolo "rekonstrukce" baráku.
Tak nějak mám pocit, že kdyby nám sestra KáKá neřekla předběžné datum porodu, připadající na konec podzimu a začátek zimy (jedna velká rodinná událost pro letošek stačí, ne? Řekli jsme si jeden večer s hrnky čaje u cigárka na zápraží),
zcela bez obav bychom si naplánovali obřad dejme tomu na konec října, kdy to má po lesích největší grády,
kdy se kouří od palety pana Podzima, a ze štětce to doslova stříká do všech stran,
strakatá příroda jakoby jen doplňovala batikované nitro člověka,
chvějící se v sychravých ránech,
touhle dobou bych si šila svatební šaty,
přemýšlela, jakou písen nám Jasan bude hrát, až budu courat vlečku opadaným listím, bosky ruku v ruce s KáKá,
a jestli bude bolet, až si prořízneme kůži a před Bohem se naše krve spojí.
Hm.
Je mi fakt mdlo při představě, že bysme si tohle na loňský říjen klidně naplánovali.
S Čudletem bychom se totiž v srpnu nastěhovaly napevno (na tom se nic nemění),
svatba za dva měsíce by nebouchala na vrata nijak urgentně, protože to je radost, narozdíl od kompletního seškrabání a znovuvymalování čtyř stěn pokoje pro Čudle, vyřizování tisíc a jedné nutné věci od korespondenční ardesy, základní školy, doktorů, uhlí na zimu až po barvu na vymalování dětského pokojíčku žeano),
a já vůbec netuším, CO bych dělala na konci září, kdy se už začlo jasně ukazovat, jak to s KáKá doopravdy je není.
Mám úzko nejen v hrudníku, ale i v prstech, když teď píšu, že je pro mě těhotentsví sestry KáKá jeden z těch velkých Darů, které jsem kdy mohla zažívat,
protože kdybychom si s KáKá tu svatbu na loňský podzim opravdu naplánovali,
žádné zásnuby bych během října nezrušila,
a pravděpodobně bych ani nebyla schopna se pokusit tu svatbu oddálit.
Mám úzko nejen v hrudníku ale i v prstech když teď píšu, že bych to všechno špatný a zlý hodila na sebe,
a rozhodla se za každou cenu naplnit svůj úděl s nadějí, že to špatný a zlý je jenom zkouška,
zátěžový test odněkud shora,
kterému nechci podlehnout,
a provdala se s naprosto absurdním, vylhaným, s realitoutotálněsemíjejícím !!!!!!!!!!!!!!!! radostným očekáváním lepších zítřků, na kterých s KáKá budeme společně pracovat s láskou a úctou jeden ke druhému,
se smyslem pro spravedlnost a zodpovědností vůči Čudleti,
a našim dalším dětem,
kterých by bylo jistě víc než jedno,
dle přání obou nás dvou.
Do tohohle je lepší nevidět,
ale ať už se děje TEĎ cokoli,
je to na správné straně,
narozdíl od všech scénářů, které by mohly nastat,
kdybych se vdala loňský podzim.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | 16. září 2015 v 5:39 | Reagovat

Tak na zmařené svatby. :)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 16. září 2015 v 13:09 | Reagovat

Hádám že deníčky z minulého října by měly emotivní náboj. Svatba na podzim musí být krásná, kdyby na svatbě vůbec něco krásného bylo.

3 fall fall | 16. září 2015 v 13:53 | Reagovat

[2]: z loňského října mám deníčkový zápis jenom jeden,
neutrální.
Co přišlo v listopadu bylo horší, to už šlo pouze šeptat do zdi, kamarádkám do telefonu, do hlíny, do modliteb,  anebo čmárat na papír.

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 16. září 2015 v 14:30 | Reagovat

[3]: rozumím, asi patřičně drsný. Tak dobře, že jsi to tak rozdýchala. Stejně je to zvláštní, jak dlouho nás dokáže zdání klamat.

5 fall fall | 16. září 2015 v 18:16 | Reagovat

[4]: ani nevím jesti drsný...prostě fakt zlý a hluboce zlý. Možná by se na to hodilo zeptat třeba J., jaké to bylo...s tou jsem volala hodněkrát. Já si pamatuju (už) jen ta fakta, z loňských emocí toho moc nezbylo.
J., jaké to bylo, když jsem ti o tom všem vyprávěla, rozhodovala se, řešila to?
.
A s tím klamáním zdání...hele, jo, tohle bylo  první zdání,které se mi kdy v životě událo.
(Jednou předtím jsem špatně odhadla jednu dívku, takže jsem se potom divila, JAK MOC se toho stalo,
ale nebylo to nečekané).

Hodně silné na tom celém je, že to bylo poprvé, co jsem do vztahu šla naplno, naprosto živá, naprosto naivní(= očištěná předchozích sraček a hoven,co jsem si s sebou tahala)...
Ale jsem za to všechno ráda. Možná to ani jinak nejde,
nezkusit něco naivně, nepohořet a skrz takovou zkušenost si najít životní mantinely hodnot.
Spěla jsem k něčemu takovému už několik let, když se na to koukám zpětně.
Nebýt KáKá, možná bych stále nebyla schopna žít svůj "vlastní" život, ale setrvávala bych částečně stále někde mimo sebe, chladná a distancovaná i v tom nejbližším vztahu.

6 fall fall | 16. září 2015 v 18:20 | Reagovat

[5]: teď jsem chladná a distancovaná, protože to tak cítím. Narozdíl od XY let předtím ale vím, že jsem schopna se cítit dobře ve dvou, a vidět v tom perspektivu se vším všudy!

7 fall fall | 16. září 2015 v 18:47 | Reagovat

[4]: poslední věc k tomu, co mě teď napadá...rozdýchávám to hlavně díky tomu, že vnímám svou hodnotu. Nejsem už ochotna si nechat "sahat" do přirozenosti jen tak někým.
Dost věcí jsem zatím nerozdýchala.
Některé věci možná už nerozdýchám.

8 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 16. září 2015 v 19:47 | Reagovat

[7]: Mě to vždycky nutí vracet se k tomo, proč to tak nemá každý. (I když se třeba z blogo-lidí zdá, že ano.) Myslím to, že člověk ujde tuhle cestu zklamání aby si našel svoje mantinely. A asi existuje spousta vysvětlení, který v takový situaci vůbec ničemu nepomůžou.
Bereš si z toho celkem pozitivní myšlenky - třeba tím viděním perspektivy v páru, to je asi fajn, že nejsi zlomená.
Spoustu věcí už asi nikdy nerozchodíš. Aspoň já si to myslim. Ale nutno říct, že většina z nich jsou moje chyby. Některý maličkosti si dokážu vyčítat pořád, i když je to dávno pasé. Tím hůř s křivdami. Ale co není naivní, není opravdové. Zřejmě se to musí oprášit jako drobky z kabátu, po kterých zůstal mastný flíček. Není tak "docela" vidět.
Přeju hodně síly do dalších dní...podzim bude výzva.

9 Ellaria Ellaria | Web | 17. září 2015 v 23:19 | Reagovat

To je takové... Osudové. Člověk si to nějak vysní, naplánuje a vidí ve zcela jasných barvách a událost, která se zpočátku mohla zdát jako rušivá se ve finále ukáže tou, co nám zachránila (minimálně) krk.

10 J. J. | 11. listopadu 2015 v 14:41 | Reagovat

Takhle zpětně mi to připadá celý hrozně neuvěřitelný (!!!), hlavně v tom, cos všechno vydržela.

Myslim, žes do toho vložila všechny svý síly, jaký jsi mohla, aby se to s KáKá zvrátilo k lepší straně, možná i něco nad všechny ty svý síly, protože onehdy ses přece rozhodla... (a připadá mi, že o to těžší muselo být definitivní vyklizení pole bez návratu investic)

Někdy slýchávám lidi mluvit o iniciačních vztazích, připadá mi, že tohle pro tebe jeden takový byl. Celá záležistost a plánem B...
Hrozně těžké období - ale jaké jiné by z tebe vykřesalo tolik sil?

Sama za sebe můžu říct, že jsem opravdu moc ráda za to, že jsi odtamtud pryč a že tě to posunulo kupředu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama