Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

neautentičnost...11.9.2015

12. září 2015 v 11:25 |  deníček
Sedím s J. v Praze na kafi, nad náma je Vyšehrad a za námi prosklené dveře, které vedou do kouzelné zahrady.
Mluvíme.
Povídáme si.
Řešíme formální věci do projektu.
Koukám do Psího vína a komentujeme "moderní komiks pro děti".
Jsem naprosto autentická.
Povídáme se chvíli o psychoterapii, na kterou jsem začla chodit, říkám že si moc přeju, aby ten terapeut po čase pochopil, jak to s tou mou hodnověrností je,
prohrabal se těma XY kilama mluvené baláže okolo...
Umím být autentická, je mi tak moc dobře a cítím se zcela komplexně.
Faktem ale je, že neumím být autentická ke všem a hlavně pořád, protože by to znamenalo dost problémů, a já už nechci plýtvat energii na to furt někomu něco vysvětlovat (terapeut by mi teď pravděpodobně řekl, že nejsem povinna nikomu nic vysvětlovat,
což já vím, ale nedokážu rozhazovat lidi a nechávat je v tom s prostým "hm, ale tak to prostě je"),
moje poslední krize s autenticitou, která se mě dotkla - jo, dost jsem povznesená nad většinu drobných zádrhelů, takže jen tak něco se mě dotknout neumí - nastala před pár týdny, když jsem řekla nahlas, že chci jít spát domů dvě hodiny poté, co jsem si připadala jako zcela nepodstatný prvek v okolí D., a nenašla ani jeden důvod čistě pro soukromé účely udržení se ve stejném prostoru.
Problém jako blázen,
takové věci, co se pak děly, jsem nezažila už několik let a popravdě by mě nenapadlo, že se ještě kdy s někým budu potřebovat do čtyř ráno procházet s vínem a něco si vysvětlovat (nehledě na to, že mi ráno bylo sděleno, že si "vlastně už nic nepamatuju, co sme si říkali").
Nemám problém s tím být autentická,
mám sakr velký problém být autentická tam, kde to nemá šanci na pochopení (přestože lidi nemusí chápat všechno).

je trapné, že tohle píšu. Opakování opakovaného, nevím po kolikáté už tohle točím dokola.
Nic významného se neděje a jediné co z toho vyplývá je,
že čas od času začnu mít potřebu nějak se přiblížit lidem,
dorozumět se plynule a bez problémů,
cítit se pohodlně mezi lidma obecně,
a ne jen mezi svými blízkými.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. září 2015 v 4:31 | Reagovat

Kafe a koblížek jsou vrchol autentického bytí. Vím to, i když kávu nepiju a na sladké nejsem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama