Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Slunce nad Břevnovem II...14.-15.8.2015

15. srpna 2015 v 10:20 |  deníček
Každá moje dlaň byla ztracena v jiné dlani,
šla jsem uprostřed,
napůl vedena a napůl vedoucí,
je to naprosto fu(c)k, šli jsme tak hodně dlouho, foukal silný vitr, smáli jsme se a vláli v tom všichni tři,
na obloze bylo pouze černo,
obrysy figurek jako vystřižených z papíru,
dneska ráno vyšlo slunce,
měl jsi tolik nezbytečných slov,
které jsi ale topil v mastné polévce vlastní kocoviny,
je-li vyžadováno, abych byla napůl taky trochu někoho dalšího, co je špatně na tom, když chci spát sama v prázdném pokoji
?
Dneska ráno vyšlo slunce,
poprvé jsem se cítila vinna,
poprvé mi někdo nahlas řekl, že odlehnout si je horší než rozchod, hádka anebo facka,
odlehnout si to je jako nechci tě vidět, neodvolatelně,
a všechno, co se stane potom, už má ultravajlet neuvěřitelnosti,
a je téměř nemožné to překlenout.


Rozlehlým polem leť můj hlas,
pohřeb v půlnoční bude čas!
Co k pohřbu dá, každý mi zjev!

Mrtvému rakví budu já
My odbudem pohřební zpěv
Pohřební hudbu vichr má
Já bílý příkrov tomu dám
Já truchloroušky obstarám
Já černá roucha doručím
Roucha i roušky dejte nám
A já vám slzy zapůjčím
Pak já rozduji vonný dým
Já rakev deštěm pokropím

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 15. srpna 2015 v 18:42 | Reagovat

Smutné zprávy, jestli se nemýlím. Bude zas cajk, má milá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama