Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

krátký report učencův

29. srpna 2015 v 15:02 |  pod perexem
Všechny děcka, kromě jedné holkysložily před pár dny komisionální zkoušky, a postupují do dalšího ročníku (achjo, ta jediná, co neprošla je dcera mé známé, bývalé kolegyně z práce achjo...Ale tam nebylo co řešit, nad čím dumat).
U většiny z nich je pravděpodobné, že se jim podaří dodělat základku kompletně, protože evidentně mají kapacitu učivo do hlavy dostat.
Jakým způsobem, to je věc druhá...

Jak se zkoušky blížily, doučování se dostalo docela mimo původní rámec,
tím, že byla Čudle na prázdninách, jsem si mohla dovolit věnovat opravdu hodně času nejen domácím přípravám, ale i samotné výuce.
Na osobní přání děcek (jo, toho si vážím!) jsme se setkávali prakticky každý den na hodinu, dvě, a makalo se.
Den před samotnýma komisionálkama jsem i přijala pozvání a učila děti přímo v jejich domácnostech, takže nyní již moje anonymita přestala být anonymní,
a kupodivu mně to nevadí. Není potřeba tomu dávat škatulku, můžu být parťákem ve světě plném kurátorů, soudních nařízení, přestupkových komisí, finanční tísně, alkoholu, domácího násilí, sexu, zábavy a XY dalších věcí, které tvoří každodenní život prakticky všech, se kterými se v rámci doučování potkávám,
aniž bych ztratila respekt a autoritu. Tohle zjištění je velmi, velmi významné, a bylo i jedním z důvodů, proč jsem souhlasila s osobní účastí přímo u zkoušek.

Ne všichni ale skládali zkoušky, druhá část děcek se "rekreuje" ve výchovných zařízeních,
nastoupili minulý týden, a uvidíme se až v říjnu. Možná dřív, jeden kluk se ptal, jestli za ním přijedu, a mně to připadá čím dál víc jako dobrý nápad.
Úřad se ptá, jak to budeme dělat přes školní rok. Velký zájem potkávat se pravidelně, zpracovávat učivo ze školy, dělat referáty a připravovat se na testy a písemky. Ideální by samozřejmě bylo, abych "protáhla" děcka až do konce.
Protáhla je dobré slovo. Ne ve smyslu těsnosti ("dají to jen tak tak, natěsno"), ale ve smyslu drivu (čti drajvu). Motivace, budování vnitřní jistoty, hledání hodnot, smyslu a znovu spousta motivace, to jsou pilíře, na kterých stojí základy pro jakoukoli spolupráci. Proces učení je vlastně taková okrajová činnost,
a docela mě fascinuje, jak jsou úřady a vůbec dospěláci schopni to ignorovat, nebo dokonce dělat, že to tak není...

...já na to zatím kývu, jsem schopna pokračovat, hlavně to má i nějaký efekt takže nemám obavu, že to je k ničemu,
a nebojím se napsat, že jsem si opět potvdila, že děcka začnou být zlé a zkažené vlivem dospělých, a ne vrstevníků, natož vlivem sebe samých. Z některých věcí, které jsem v průběhu léta viděla a slyšela, budu neklidná ještě hodně dlouho,
možná do konce života v sobě ponesu úděs z toho, co všechno je možné,
ale učím se s tím žít, a dělat to nejlepší, co můžu dělat. Věc druhá ovšem je, že potřebuju z něčeho žít, (pracovní doba mého oficiálního zaměstnání je 8hodin denně pondělí-pátek, a já bych ráda setrvala minimálně do skončení pracovní smlouvy, což je do konce roku 2015,
a tak se budeme bavit o tom, jak to všechno udělat...
Jde to do sebe ve více vrstvách, přichází ke mě fakt poměrně velké výzvy, takže...neposrat se z toho, neposrat to, a užívat každého dne, kdy to funguje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. srpna 2015 v 16:30 | Reagovat

Víš co, nauč mě nepropadat úzkosti, na oplátku tě zaopatřím a oba si přijdeme na své ☞ budeš mít neomezeně času na všechny děti a já zas dobrý pocit. :)

2 fall fall | 30. srpna 2015 v 12:17 | Reagovat

[1]:kéž by mi někdo někdy řekl takovýhle věty vážně. Kéž by obecně někdo takhle fungoval doopravdy...hned by bylo líp

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama