Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

v bezvětří

6. července 2015 v 21:32 |  pod perexem
Jsem v bezvětří. Jediný proud, který mi čeří vlasy, vychází z mé meziretní mezírky, když dělám opovržlivé ´pchchchchchchchch živote´,
a týká se to jen předních vlasů rádoby ofiny.
Takhle to teda vypadá, když má člověk život ve správnách kolejnicích? Smiřuju se pomalu ale jistě s tím, že údiv nad dospělostí bude součástí mé pevné identity.
Údiv nad tím, jak se mozek proměňuje, jak se mění rámce chápání, v jakých rovinách a úhlech mohu sledovat (nejen)svůj život a to se vším všudy.
Jsem to přitom furt já, to snad ani není možné,
jsem přímým aktérem představení a úžaslým divákem současně,
v koktejlkách bosýma nohama hladím červený koberec,
a vějířem mávám kolem obličeje
v tomhle vedru je to normální gesto
a nikdo neřeší že to dělám proto, aby nebylo vidět, jak mi často padá čelist údivem.



Aktuální bezvětří je tak statické díky ukončení určitého vývojového procesu. Druhou variantu, depresi, jsem po včerejším odpoledním povídání s ofenzivním básníkem K. (proč se všichni kolem mě najednou musí jmenovat či přezdívkovat od Káčka? Kdo se v tom má vyznat?), vyhodnotila jako nepravdivou příčinu. Protože kdybych byla o něco času zpátky, houpu se na solidních vlnkách, s vlasy vlajícími do široka daleka...To vím nabeton.

Kdo viděl Vodní svět s Kevinem Kostnerem (e dablpoint for dabl Kej!), rozumí tomu, jaký je rozdíl mezi tím pádlovat děravou bárku a frčet si na sakravytuněném katamaránu.

Realita, když se fakt žije a ne přežívá, má jednu dokonalou schopnost, a to zbavovat člověka nadbytečných imaginací. Věci, které probíhají, jsou samy o sobě dostatečné na to, aby nakojily prakticky všechny skuliny, kterýma normálně protahuje a člověk hledá něco, čím by to zacpal.
...
Úmorná práce předminulého týdne byla po zásluze odměněna týdenním volnem, startujícím pátečním večírkem s D., sobotním výtvarničením v prostorách Bohnické léčebny pokračujíce,
a nedělním odjezdem k Orlíku na tu "ofiko dovču" startujíce podruhé.
Dovolená...takové slovo, které jsem vlastně XYlet používala tak trochu blbě. Týdenní volno, kterého jsem půlku prošílela v pocitech absolutní vypatlanosti. Slušně by se to nazývalo "neschopnost PASIVNÍHO odpočinku", ale k tomuto pojmu jsem dospěla až okolo středy.
Není zcela bezbolestné zjistit, že za posledních XYlet se v mém životě pojmem "dovolená" či "volno" rozumí převážně outdoorové výjezdy, anebo společensky nabité víkendy. Přitom se nedá říct, že bych žila v nějakém útisku, anebo vyloženě bludu, natož že bych po víkendu v horách, na vodě či s přáteli pociťovala nějaké únavy, které by mně zhoršovaly pracovní týden. V tomto směru mám spíš obavu teď, kdy jsem okusila pasivní odpočinek. Nebudu se snažit vytvářet nějaký, alespoňmaličký balanc v tom, jak budu trávit volný čas?
Achjo...
Kromě vypořádání se s absurdními pocity povaleče byla také spousta kekelů ohledně jídla,
tentokrát jsem v tom ale byla nevinně, to oni dva jí prostě moc a o ničem jiném to není. Vybírat si lidi, se kterýma se pojedu rekreovat, podle toho, zda jí normálně anebo nadměrně, nehodlám! Nehodlám ale ani sekundovat co se velikosti porcí anebo četností jednotlivých jídel lidem, kteří jí prostě MOC. Což Světlík i Václav jsou.
Přístě už budu vědět co a jak, tentokrát to bylo naostro beze zkoušky, takže jsem o tom psala sáhodlouhé esemesky blízké duši z projektu a úleva přicházela v podobě esemesek nazpět. Nemusím nikomu nic vysvětlovat a ani nejsem povinna jíst každý den jídlo z grilu, večeřet v deset večer anebo popíjet víno do dvou ráno. Můžu si chodit ráno plavat a rozpíjet své sny na hladině,
a můžu fakt nic nedělat, aniž bych tím byla jakkoli horší nebo špatná,
protože je to dovolená. Tak.
A zase aby to nevyznělo, že jsem místo dovolené trapně mučedníčkovala, chci napsat, že jsem si to nakonec moc užila,
večerní flákání se v pohodlných křeslech a skleničkou vína nebo vody a pokec stály za to.
Zjištění, že toho vlastně docela dost vím a ve hře Česko prostě poslední neskončím, bylo také milé.
Společný čas já+Čudle hodnotím přímo blahodárně,
první dva dny jsme strávily prakticky čistě spolu plus kocourkem, a pominu-li zcela drobné problémky spojené se zabydlením, maximálně jsme si společný čas užívaly!
Výjezd na šlapadle hned první ráno a z toho plynoucí objev opuštěné zátoky, kde se dalo nejen svlíknout a vyválet se v mokrém písku, ale také lézt po starých houseboatech, "nalovit" trochu zlata do igelitového sáčku, anebo si nechat drobnýma rybičkama ojídat odumřelou kůži na nohou, byl asi ten nejlepší startovací zážitek:)
Odjezd a cestu zpátky jsme zvládli dobře,
a víkend strávený ve společnosti D. v Praze, byl doslova třešničkou na dortu těch všech volných dnů.

...je mi teď tak dobře, že bych nejradši poděkovala i Mistru Janu Husovi, že se nechal zpopelnit zrovna dneska,
ale chápu, že on by se na to asi díval jinak,
obzvláště věděl-li by, že toto volno bylo využito převážně k provozování sexuálních praktik nejrůznějšího druhu...

Zítra naběhne zase všednost, dvanáctky rozlomené na dvě firmy, ale bude to jiné vzhledem k tomu, že se Čudle odjelo rekreovat prozměnu s babičkou. Leží přede mnou týden, který si můžu nadiktovat podle vlastních potřeb,
a moc se na to těším. Kromě roztřízení věcí, které tu už pár měsíců střádám chaoticky do krabiček a šanonů, chci konečně domalovat jedno velkoformátové plátno, a moc se těším na večer, kdy spolu s K. začneme přetvářet torzo kamionového návěsu zapíchlého v řepkovém polu na punk open-galerii.
To je plán, víceméně mě nemá co překvapit.
Je zvláštní psát to, protože se také během týdne potkám s několika lidmi, které jsem už dlouho neviděla a budou mít mnoho věcí ke sdělování, což by mělo být jistě překvapivé...
Z druhé strany, lidi jsou spočitatelní, a celé to kouzlo sociálních interakcí tkví vlastně v citech a emocích.
A tím pádem mohu bez obav setrvávat v bezvětří,
a divit se tomu, jaká je ta dospělost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 7. července 2015 v 1:44 | Reagovat

Užíváš si moc, moc pokračuj. :)

2 pavel pavel | Web | 8. července 2015 v 10:40 | Reagovat

Těší mne že sis volných dnů krásně užila. Vím o těch prodejcích... moje knihy jim pomáhají v obchodě a navíc mi dělají reklamu. :D
Přejí tvé dceři ať ji ten kamínek pomůže. Jaký to byl kámen?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama