Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

bezdémonické psaní

11. července 2015 v 15:04 |  pod perexem
člověk najednou jakoby neměl co k tomu dodat... Včera jsem byla na koncertu fakt dobrý kapely. Kluk, co tam hraje na kytaru, je "můj" kluk. Byla jsem tam v přítmí, bez očekávání, bez přetvářky, bez alkoholu, seděla jsem jako svinga a kochala se tím, na co jsem se koukala.
V okolí bylo rozptýleno pár obličejů, kterým jsem už jednou byla představena,
ale nebylo potřeba se zvedat,
na někoho kývat,
zdravit se,
nebyla jsem natolik známá, aby si ke mě někdo přisedal,
připadala jsem si trochu jako nějaká figurína,
"někdo mi říkal, že tu má D. milenku, to mě zajímalo...pak jsem tě viděla tam sedět, a napadlo mě, že to budeš asi ty",
přemýšlela jsem,
v černých šatkách s otevřenými zády, perfektníma vlasy a minimem make-upu rozvalená na křesložidli s cigaretou v ruce,
kdy naposledy bylo mým nepsaným úkolem reprezentovat druhého člověka
a pak mě najednou sevřel strach, že koncert jednou skončí, a já se budu muset buď postavit čelem tomu, jak to s D.máme, anebo zmizet.
Druhá kapela mi vlastně nedala na výběr.


Zapíchlá v křesle chvilkama, klouzala jsem očima od ruchu z podia k lidem a v duchu odpočítávala minuty a hlavně kroky oddělující určité soukromí od veřejné skutečnosti,
a pak to přišlo a já se seznamovala s K., (pro pořádek, aktuálně mám kolem sebe asi tak pět Kateřin, a to už je neúnosné pojmenovávat, takže K.nechť je odteď značka pro Kateřinu bez ohledu na věk, a chtěla jsem napsat pohlaví, ale to asi není podstatné).
Ještě dvakrát jsem se během toho pokusila odpočítat šanci na vycouvání včetně možných důsledků, než mi došlo, na okraji jakého pokrytectví to vlastně stojím. Úděs z toho, že jsem schopna takovéhoto uvažování byl natolik velký, že z celého vymýšlení nezůstalo NIC.
Zůstala jsem místo toho já a K.na baru, kde jsem ji pozvala na panáka, a po příchodu ke stolu vzala naše věci a přenesla je o pár metrů dál ke stolu, odkud na nás mával P.se svou přítelkyní, kterou jsem narozdíl od něj ještě neviděla, ale z útržků řečí věděla, o koho jde.
D. se proplétal všude možně,
vzhledem k tomu, že se jednalo o jeho narozeninový koncert,
mu spousta lidí tiskla ruku, zvala na panáky a jointy, vrážela dárkové taštičky a vůbec to bylo celé poměrně hektické, až se mi stalo to, že jsem zatoužila po osobním obejmutí a alespoň pár větách "face to face".
O pár vteřin později jsem dostala pusu na tvář a pokyn "poď se mnou na chvíli ven prosím", načež jsme ruku v ruce prokličkovali mumrajem a vypadli na vzduch před podnik. Doufám, že ten večer se přání plnila takto svižně i ostatním.
"Já jsem myslel, že jsi utekla, nikde jsem tě neviděl",
pár nádechů a výdechů před návratem do rozjetého vlaku dnešního večera,
tichá oboustranná podpora, jakože je všechno vpořádku,q
a pak už to bylo čistě v rukou každého z nás. "Jak vy se vlastně s D.znáte?"
Letos na jaře, asi tak po 3/4 roce bez smysluplného a láskyplného kontaktu s někým druhým, jsem začla mít strach, že ten rozvrat vztahu s KáKá, respektive totální rozboření mé dosud sesbírané víry v lidi, lásku a rodinu, nerozchodím. Uvědomování si toho, že pomalu ale jistě směřuju k úplněmu pokrytectví, kdy na povrchu budu žit v souladu se sebou i ostatními, ale vevnitř bude pouze prázdno a cedule "cynismus se snoubí s feminismem", mě děsilo. Během vyřizování festovních mailů jsem mimoděk klikla na internetovém portále na profil kluka s kytarou, a našla jednoduchou větu "hledám holku na sex." Odepsala jsem, mimojiné text obsahoval: mám také dost aktivit a navíc dcerku, které rozhodně nehledám náhradního tátu. Stejně jako jsi napsal ty, nemám kapacitu se do něčeho uvazovat, na druhou stranu jsem přímý a zásadový tvor a silně mi nevyhovují úlety a kontakty s promiskuitníma existencema.. A od té doby se potkáváme.
Kéž by bylo pro mě jednoduché o svém soukromí mluvit s cizíma lidma, jako to mohu napsat...Naštěstí jsou lidi ochotni vystačit si s prostým
"na internetu",
a víc neřeší. Koneckonců, jsou to dospělí lidi, žádná mláďata, která se potřebují rýpat v detailech, protože vlivem hormonů a celkového vývoje jejich mozky nemají kapacitu na to pracovat s tím, co se říká,
a ne s tím "co se za tím "může skrývat".
...
.
...
Nechce se mi popisovat průběh večera, ale to, co se v průběhu něj a následně celé noci mnohonásobně předčilo mé představy o velké narozeninové party. V pět ráno jsem odjela na druhou stranu republiky informovat lidi o migraci a pohybu rysů v naší republice s asi tak dvěma promilema a jsem zvědavá, kdy moje krev získá správnou konzistenci),
Komplimenty a reakce na mou osobu, které jsem dostala, budu zpracovávat asi dlouho, a po dloooouhé době nespílám alkoholu, protože za střízliva bych se určitě 90% věcí nedozvěděla a vzhledem k tomu, v jaké izolaci žiju, je pro mě zpětná vazba od zcela cizích lidí k nezaplacení.
Také jsem vděčna za vlastní opilost, protože jsem dnešní nocí porazila strach z démona,
který nevylezl ani na píď, přestože měl úplně nejvíc vhodnou živnou půdu. Byla jsem opilá a bavila se s ledaským, zcela nekrytě skládala komplimenty vokalistovi (spolubydlící D., básník), nechávala se fyzicky interaktovat s K. a dalšíma slečnama, vedla několik "oduševnělých" hovorů s klukama, kteří po mě bažili, a vůbec tam bylo XY desítek příležitostí, aby démon vylezl.
Nestalo se nic,
a mě je dobře.

Je mi popravdě srdečně jedno, jestli si vzal dovolenou, anebo už na něj prostě v mém životě nezbylo místo (stejně jako u PPP a dalších sraček, lze prostě mechanickým tréninkem a touhou po lepším životě, posílenými vírou a nadějí, dosáhnout zlepšení. Bolí to, ale jde to. Protože víra se nemá před čím ohnout, nebo uhnout),
každopádně se cítím svobodněji.
Závěr večírku nebyl úplně příjemný, světlo všude, představa tří hodin ve vlaku a na tramvajovém ostrůvku mě vyprovázela K., zatímco D.vyprovázel svou kamarádku na opačné straně.
Hlouček asi deseti čekajících party přeživších na chodníku o kus dál,
potřeba alespoň obejmutí nebo jakéhokoli jiného projevu citu od D. bez šance na splnění, pocity prázdna a snad i zklamání,
a pak se stalo něco fakt neočekávaného, protože mě hlavou projela myšlenka
"Vždyť o nic nejde, tohle je o chlastu, a ne o lidech."
Pocity ublíženosti byly pryč,
a přišlo mi hezké, že si je D.natolik jistý tím, co mezi náma je, že se jde zcela loučit s kamarádkou. Je také pravda, že pro mě by mělo osobní rozloučení hodnotu pouze v daný okamžik, a bylo to hodně zkreslené alkoholem. Za střízliva by sme se normálně rozloučili všichni, a rozešli se každý po svém. Nějak si nedovedu představit, že bych se nechala vyprovázet holkou, a D.stál ve stejný okamžik se svou kamarádkou na druhé zastávce.
Ne, takovéhle situace by za střízliva těžko nastala, a tím pádem není co řešit.

Potřebuju si teď trochu pokecat sama se sebou o tom, jaké následky bude mít celý večírek. Už teď vím, že se budu cítit trochu stydně, až u D.doma potkám spolubydlícího, ale to není to hlavní.
Hlavní je, že během tohoto článku už mi D.dvakrát volal že se hrozně těší na večer, až přijedu a potkáme se,
což je něco nového,
stejně jako potřebuju zpracovávat fakt,
že z čistě soukromé věci je teď takové oficiání přátelství s hvězdičkou, protože jsem byla oficiálně předvedena mezi nejbližší kamarády D. (chtěla jsem napsat představena, ale to není to správné slovo)

a kladně přijata.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 12. července 2015 v 9:34 | Reagovat

Zajímavý příběh a dost zamotaný, ale hlavně že se slibně dál vyvíjí...

2 stuprum stuprum | Web | 13. července 2015 v 0:26 | Reagovat

Může mi někdo zde na zemi ukázat jedinou věc, která začíná dobře a nekončí špatně? :D Moc držíme palce, abys zakotvila v příznivých vodách. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama