Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

pojmy a dojmy

17. června 2015 v 21:55 |  pod perexem
Něco je se mnou v nepořádku,
ale není to žádná životohrožující choroba, alespoň ne v tom fyzickém slova smyslu. Zatím.
Mám pravděpodobně tlumenou depresi, možná půlrok a možná déle,
anebo mám špatný osobní management a tuídž nemám ani jinou možnost než jen konat a spíše necítit.
Nevím.
Jsou to dojmy, někdy pár dní ani myšlenečka o odborných termínech typu deprese,
a pak den, kdy to jede jako kolovrátek,
rozdíl mezi nimi je velmi dobře měřitelný činnostmi a duševním záběrem.
Včera jsem se zamýšlela, jestli se mi chce vlastně někam o víkendu jezdit, jestli bych radši nezůstala civět do stropu, a nakonec jedu hlavně proto, že místo civění bych šla radši do práce, což nechci.
Není to otupělost,
možná je to opravdu nějaká líná deprese, která má dost důvodů mi aktuálně strašit v životě,
anebo špatný osobní management a tudíž přirozená odpověď na nesprávné zacházení sama se sebou ve smyslu osobnostního rozvoje (docela hodně o tom teď vím, protože dělám zpětné vazby nejen obecné, ale i klasicky hodnotící a překvapivě to není žádná legrace a pohodička sestavovat!).
Plánuju si udělat den, kdy jen budu sedět a psát a psát. Pak bude lépe, ne-li dobře.
pravda je samozřejmě mnohem víc jinde. Pravda je třeba to, že dokud se nepostavím čelem Jasanovu čelu,
tak se nepohnu, tadadadam,
už jsem prostě natolik daleko, že mi zmizel veškerý nouzový obal, zóna růstu,
stojím už, stejně jako on stojí, mimo bezpečný kruh toho, jak se známe, co o sobě víme,
a co cítíme,
je nám o téměř pět let víc,
než kdy jsme se ještě vídali hodně často,
situace je jiná,
a vyžaduje jiný přístup,
stabilita vyplývá z osobních podstat,
a ne z toho, jak, kde a s kým žijeme,
ať se nám to líbí, anebo ne. Po posledním setkání mám poměrně jasno v tom, že je to nepohodlné oboustranně.
Mluvit ale musím já,
budu brečet a asi budu hysterická,
budu se klepat a tuším i další doprovodné efekty od destě po výpadky elektrických obvodů,
a je mi stydno, že se to stane proto, že to nejde jinak,
a ne z nějaké radostné potřeby se vyčistit zevnitř.
Vydat ze sebe city,
které se ještě zbytkově dotýkají toho, co bylo,
a pak už snad bude dobře,
nebudu za oponou,
Jasan mě nebude muset chránit před svými vztahy a lidmi a místy, kde je mu dobře,
nebudu dostávat milosrdné ticho tam, kde potřebuju slova,
a nebudu bezemoční stvůra která putuje světem se svým dobrým životem,
a bezpodmínečným přijímáním.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 18. června 2015 v 19:45 | Reagovat

Někdy mám chuť napsat jí dopis...Milá deprese.
Nasrat.
Ale nic nic. Žejo. Stabilita vyplývá z osobních podstat. Adept napsat to na stěnu u stolu. Dost dobrý.

2 stuprum stuprum | Web | 21. června 2015 v 1:08 | Reagovat

Depka si Tě najde i za zrcadlem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama