Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

život

27. května 2015 v 22:28 |  pod perexem
Děda (už) má nálezy.
Smutné je, že jsem informována od matky, a tímpádem oficiálně nezůčastněná.
A nejsem schopna dědovi cokoli napsat ani říct, protože mi to nepřipadne na místě a vím, že sms nebo nedejbožezavolání "jen tak, jak se máš?" by mu způsobilo mnohem víc nepříjemných pocitů, než dobrého.

Smutné je taky, že tak málo lidí chápe, že hrdina není ten, co drží se zaťatými zuby, jede v plném nasazení a nakonec najednou odpadne, ale ten, kdo dokáže v případě nouze přeřadit na tlumené volume, ale nevyletět z provozu úplně. Hrdina musí být uvěřitelný. O tom to je...



A tak, přestože naše rodina si na hrdiny vždycky jenom hrála a vypadá to, že v naší rodině buduju historicky první hrdinskou linii po XY generacích, chci věřit tomu, že mi děda něco o tomhle řekne, a neumře s tím, že mě budou všichni okolo považovat za chladnou sobeckou a špatnou kvůli tomu, že se teď nezhroutím a nezačnu vyvolávat a vypisovat jak to vypadá...
Nemůžu. Nemůžu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 1. června 2015 v 19:47 | Reagovat

Když jsem byla nemocná, nadmíru jsem ocenila tu část rodiny, která mě nechala dýchat a počkali, až se ozvu a budu chtít o svém stavu mluvit sama.
Ti, kteří mě (i několikrát) denně psali a volali jsem měla spíše za otravné a pouze zvědavé než skutečně ustarané...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama