Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

čistě tobě...5.5.2015

5. května 2015 v 23:04 |  deníček
vůbec nevím, kam jdeme. Mám pocit, že jdeme spolu, ale můžu se mýlit, nechci to řešit, prostě jdu, a učím se přicházet blíž, když to tak cítím
zase,
a bolí mě to a stydím se a furt si s sebou tahám ty hnusy, co jsem dělala, říkala, ale také cítím soucit a pochopení sama k sobě vzhledem ke stavu těla i duše, který jsem měla.
Asi s nikým jiným nemá i blbej podpis váhu života,
Já Sám se prostě podepíšeš jenom ty
a já se můžu buďto ptát, jestli to můžu vzít tak (v kontextu oznámení, že bys rád přijel),
že jsou některé dveře otevřené,

anebo si "jásání před Jasanem samotným" (doslova Já Sám, jásám, jasan) vzít jako oslavu toho, že jsem ti vzdálená...

Každopádně se ti učím říkat některé své pocity,
a nedělám si ambice ani nemám očekávání v dlouhodobém horizontu,
mám spoustu věcí a lidí, kterýma si s radostí můžu plnit život,
nezvládám tě stále ještě příliš často, vím že to zní hrozně a že bys to měl asi říkat spíš ty "nezvládám tě příliš často", ale je to tak, že já mám problém s tebou než ty se mnou na té základní bázi,
ale mám pocit, že jdeme spolu,
napříč rokama.

Další z otázek, které ti položím, až bude ta správná doba bude: "taky jsi nepotkal nikoho takového, jako jsem ?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 24. května 2015 v 0:24 | Reagovat

Až se mi skoro zastavil dech...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama