Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

lidi...9.4.2015

11. dubna 2015 v 9:45 |  deníček
Holka s vlasy "modročerná", každé oko ujíždí na jinou stranu, zimní bundu nezapne přes to, jak má velká prsa. Za uchem naslouchadlo,
ale přece ani jedna věc z toho nemůže být důvodem pro to, jakýho chlapa na sebe nechává sahat.
Roztržený kalhoty v rozkroku, prsty na rukou špinavý a začernalý,
skla brýlí by potřebovaly taky vzít jarem aspoň nadvakrát,
smrdí.
Ta holka přece musí mít čich...Ne, nemá. Nemá nejspíš ani dostatečné množství synapsí v mozku.
Nechci se na to dívat. Nedokážu se k tomu nijak postavit, akorát jsem stažená v hrudníku a mám záškuby za krkem, v hlavě mi vyskočilo Prosímtě zachraň mě. Je tohle láska? Vidím okolo sebe hrozně jednoduchý lidi, párujou se a různě nacvičujou množení se, denně mě svíknou očima dva až tři lidi,
divím se že se ještě nestydím mít také nějakou potřebu těla,
a snažit se na ni odpovídat, když mi to možnosti dovolí. Nechci se stát zase asexuálním mrzákem prosím.
A prosím nelíbejte se když sedíte třicet čísel ode mě!
.
Její blond by záviděla i EmEm,
vrstvu make-upu měřitelná obyčejným pravítkem s milimetrovýma ryskama,
poznávací znamení: kabelka se vzorem leopardí kůže (tohle znám i odjinud takže dobrý),
zápas voňavky a chlastu je však už příliš.
.
Včera jsem se málem pozvracela z toho, jak se dva lidi vášnivě líbali během toho, co kouřili cigaretu. Ne, nikdy jsem nikoho nelíbala během toho, co jsem kouřila cigaretu. Ani v pubertě, ani v opilosti.
.
Vé. má rozpočet asi dvacet korun na den pro sebe a dvě děti. Kromě financí jsou i sociální sousedi příčinou osobnostního úpadku celé rodiny.
.
Záškuby v hrudníku holčiny, kterou doučuju angličtinu, jsou skutečné. Je to tik, který má ona protože je v takovým vypětí, že to z ní už leze ven přes fyzično.
Vůbec mi to není neznámé, je to naopak velmi povědomé a když to shrnu i s tím, co má doma, tak vlastně doučuju někoho velmi podobného sobě před patnácti lety. Netahat si práci domů, to je velmi důležitá poučka. Když pak sedím s její mámou na čaji a poslouchám co vypráví, mohu jen mlčet, protože nemám potřebnou slovní zásobu na to, abych jí mohla sdělit, že už jsou příliš daleko od sebe na to, aby to šlo rychle zpátky k dobrému, a že je mámou vlastně jen papírově.
.
K.nemůže svého exmanžela ze života vymazat ani kdyby chtěla sebevíc. Protože spolu mají děti. Může s ním alespoň přestat spát, když ji u toho tolik ponižuje?
.
Zatím jsem příliš konsternovaná tím, co se děje okolo. Nejsem v tom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 11. dubna 2015 v 23:54 | Reagovat

Rozhlížet se kolem sebe a vnímat lidi, co nás míjí a co potkáváme je mnohdy děsivá podívaná. Co si z toho máme odnést? Ponaučení, vědomí, že takový být nechceme? Spasitelský pud, zachránit je? Sebezáchovu a utíkat hodně daleko?
Sto lidí a sto chutí. Kdo ví, jak se cítí oni sami a co je napadne při pohledu na nás...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama