Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

ještě než otevřu...28.4.2015

28. dubna 2015 v 22:22 |  modlitba je, když...
ještě než otevřu tu další složku, tentokrát to budou směrovky,
a začnu stoprocentně vědět, že se v tom nevyznám,
chci spočinout na Tvé dlani,
nechat se odpočinout Tvým povzbuzením, vím že tam jsi...


Dneska jsem v práci zjistila, že teď na některé věci peču, strkám svou kartu do strojku aby to píplo,
prioritu mám ve stihnutí autobusu, neřeším kdo spatří další úchvatné sako z mého šatníku, a také jsem v posledních pár dnech začla reálně přemýšlet, co se sebou.
Jestli bych neměla zkusit zvýšit naše standarty z hlediska peněz, změnit práci, stěhování se mi zdá vlastně dost snadná věc, bude-li to mít nějaký cíl/význam,
nemám důvod měnit kraj či město, v oblasti práce nejsem lačná, ale uvědomuju si to, že se můžeme mít lépe, nevím jestli to není jen nějaký záchvěv,
dost možná vyvolaný vlastním "ohromením" ze své vlastní výkonnosti (dlužím asi tak deset osobních odpovědí na emaily a několik článků na web, ale oboje vyžaduje uvolnění kreativní nebo osobní zápal,a to teď prostě nemám bohužel ani jedno, tak bych se chtěla přimět alespoň k tomu článkování, až dodělám směrovky, jestli na to ještě budu mít energii, prosím Tě o posilu při vlastní motivaci k drobnému tvoření),
takový pocit asi jako že teď můžu cokoli, a to včetně čudlete, pokud bude chtít,
ale zároveň to není nějaké pnutí, potřeba, touha, spíš hodnocení toho, že mám možná v hlavě dost na to, abych se s tím už naučila žít i formálně a pracovně.

"Vystačím si s málem", řekla Drobek v pátek a já to mám podobně, ještě často ve mě ale rezonuje něco na způsob to není přirozené, ale pouze ochrana proti realitě, kterou bych neunesla,
uvědomuju si čím dál víc moc, kterou nad sebou mám. Když je mi dobře, cítím se pevně. Když mi není dobře, cítím se také pevně. Když mi je hodně dobře, dostávám strach.
Neumím pořádně děkovat,
potřebuju se zas jednou vypsat trochu víc z věcí, za které děkovat nechci a které mě tíží, abych se mohla lépe podívat na to ostatní,
třeba na to někdy bude čas,
než zrovna teď, kdy zase svítím obrazovkou do tmy, přemýšlím o cigaretě, a mám před sebou ty všechny složky k Festu.
Mohu se prosím opřít o Tvůj prst?
Viděla jsem dneska Ká, víš že jsem nepocítila nic než odpor dostat se do jeho zorného pole, něco jako zkusili jsme pokecat u baru na koncertě, nebylo mi to příjemné, takže se radši vyhnu dalším příležitostem k hovoru a tančím na druhé straně klubu, což je absurdní vzhledem k tomu, že loňské léto jsem byla celý srdcem i vším ostatním přesvědčena, že to je muž, kterého si CHCI vzít a mít s ním rodinu a bylo to stvrzeno zasnoubením žeano...
Na mailu mám další dva maily, už začínám těkat, a zcela bezbřeze padám do dalšího myšlenkového rybníčku- uvědomuju si, že když mám naloženo tak akorát co zvládám, uspokojuje mě to opravdu plně, necítím se jakkoli v mínusu,
neštvou mě ani neumyté talíře a hrnky, štve mě že Ti neumím říct Tati, že tě stále neobejmu ani nepolíbím,
ale nechávám se pouze hýčkat.
Měj se mnou prosím trpělivost,

narozdíl od mého Bosse, který mi včera při skypu všechny úpravy tabulek a směrovek bleskově ukázal takže bych to sakra měla přece jasně zvládnout udělat, toho Ty jsi schopen. Tomu věřím.
amen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ven Ven | 29. dubna 2015 v 22:37 | Reagovat

Kristy, znas knizku nenasilna komunikace? Vydava ji portal, autora ted hledat nechci... Ne ze by te mela spasit, spaseni je asi tak priblizne na celej zivot prace... A nakej presah k tomu. Ale je fajn. Takova dalsi kapka v mori lasky k sobe. Takova nezna. S navodama na pouziti - hlavne sebe. Bez tlacenky. S laskou.

Jo a zacinam se tesit, ze se zas nekdy potkame. Troska iluzi a sneni - v praze v nakym klubu, kde je mistne i relativni klid na mluveni. U vina nebo piva, bez cudlete (libora, arese) cekajicich. S teckou protancenych strevicu nad ranem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama