Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Zdravotní komplikace jako projev problematického uchopení ženské role III.

29. března 2015 v 20:31 |  (Fe)minimum
Vnímám rozmanitost ženských životů. Každá z nás má jiné biorytmy, cíle, a situace přichází do života každé jinak. I přesto existuje určité pojítko mezi všemi ženami. Je to několik velmi významných přechodových období, a to puberta, období mateřství, a potom klimakterium.
Jsem přesvědčena o tom, že nesoulad mezi intuitivním (základním-vrozeným) nastavením a umělým nastavením (pod tímto označením můžeme rozumět "rozhodnutí o sobě na základě určitých životních situací"), stojí na pozadí většiny gynekologických a psychických obtíží, která se objeví, propuknou právě během jednoho ze tří životních období, která jsem jmenovala.Rovněžtak zhoršení již stávajících obtíží může úzce souviset s výše uvedeným nesouladem.
  • Vnitřní nastavení je vrozené.Je to individuální stejně jako informace v dvoušroubovici DNA. Dá se rámcově určit a ohraničit (věkem), ale nelze se podle těchto kategorií orientovat s jistotou. Žena, která má osmnáct let, může přijít do stádia mateřství stejně jako žena okolo třicítky. Mám důvody se domnívat, že většina žen je ovlivňována spíše svým umělým nastavením místo intuitivního. Je to dost pochopitelné, protože studium, nestabilní partnerský vztah, špatné rodinné podmínky, finanční nezajištěnost a další vnější vlivy, nelze opomíjet nebo popírat. Je ale třeba si uvědomit, že stejně jako se přizpůsobujeme těmto vnějším vlivům, je potřeba věnovat pozornost i svým niterním procesům a pracovat s jejich hýčkáním a ošetřováním.
K zamyšlení/potvrzení/vyvrácení:
To, že neplánujete těhotenství neznamená, že vnitřně nejste na těhotenství připravena. Intuitivní nastavení je usazeno hluboce uvnitř každé ženy, a projevy ve vnější sféře života nemusí být lehce registrovatelné. Rozhodně nepodporuji názory, že je potřeba těhotnět za nepříznivých podmínek. Jsem ale zastánce důležitých vnitřních dialogů sama se sebou, a "ospravedlnění se sama před sebou" v čase, kdy se řídím umělým nastavením. Tyto dialogy mezi přirozeným a užívaným "ženským já", považuju za klíčové pro udržení celkové fyzické i psychické stability. Mít soucit sama se sebou, pochopení sama pro sebe a svá rozhodování.
Myslím si, že v případě dohody sama v sobě není důvodu pro narušování vlastního života sama sebou. Myslím si, že umět si připustit, že zrovna procházím těžším obdobím, obdobím chaosu, kdy se chci přizpůsobovat a rozvíjet vnějším vlivům, není nic špatného ani ponižujícího. Je důležité dokončit vzdělání, myslím že je přínosné např.cestovat nebo se pracovně rozvíjet. Rozhodně neupřednostňuji model puťky u plotny, která je dvaceti před svatbou s těhotenským bříškem.
Ale nelze popírat vnitřní nastavení. A právě proto schopnost sama sobě pomáhat sdílet vlastní problémy včetně špatných rozhodnutí, životních přešlapů a dalších závažných komplikací přirozené pohody, je takový malý zázrak. Obvinit se, zlobit se na sebe, sebepoškozovat se či trestat je věc jedna. Pokud ale nedojde nakonec k odpuštění či alespoň otevřené konfrontaci svých emocí, vzniká riziko disbalancu mezi přirozeným a naučeným, který opět může směřovat k patologickému chování, nebo finální projekcí do fyzična.
Obzvláště důležité komunikovat sama se sebou mi připadne v situacích, kdy žena funguje ve stabilním vztahu, který ale nemá v mateřství právě teď prioritu. Ať to zní jakkoli absurdně, mám pocit, že právě v tomhle životním období (které může trvat i XY let) jsou vnitřní dialogy NEZBYTNÉ pro zachování zdraví a vztahové pohody. ( Vycházím teď čistě z osobních výpovědí svých kamarádek, které v tomto období jsou). Ať už totiž tyto ženy říkají cokoli, lze z nich cítit jakýsi podprahový otazník. Zažila jsem dokonce i něco podobného vzteku na partnera, který jakoby nesl zodpovědnost. Přitom ani jedna kamarádka po dítěti nijak netoužila. Hodně zvažuju, jestli napsat to, co mě z toho celého "vylezlo"…Ale asi jo, když si tak o tom přemýšlím nahlas…
Teorie k přemýšlení/potvrzení/vyvrácení:
Přijde mi, že intuitivní nastavení ženy ve stabilním bezdětném vztahu prožívá nepokoj. Co se děje? Něco je špatně?...A přestože reálně ve vnějším životě touha po dítěti není, a vztah funguje, uvnitř se žena cítí nucena přizpůsobit se, pozastavit...
Velmi často se v těchto případech mohou objevit gynekologické potíže; cysty, záněty, kvasinky, ale i rakovinotvorné útvary, srůsty atd…
Sem přidám vlastní zkušenost, přestože můj nejdelší vztah trval pouze okolo čtyř let.
To, co jsem výše napsala, nemusí platit pouze pro ženy ve stabilním vztahu. Vnímám je jen pro danou skupinu častější než třeba vzorce chování, které lze označit za projevy disbalancu (=popírání období mateřství) u žen, které stabilní vztah nemají …
  • Které vzorce to jsou?
Nechráněné soulože s partnery, nezřídka opakovaně. Orientace na péči o cizí děti či mládež. Péče o nemocné rodinné příslušníky, která zasahuje do vlastních časových i psychických rezerv. Přílišné zaměření na tělo (cvičení, pěstění, diety, perfekcionismu v oblékání). Držení se vlastní rodiny "zuby nehty", i za cenu vlastního útisku. Časté střídání bydliště či zaměstnání.
Vesměs by se dalo říci, že se jedná o chování, které naznačuje stabilitu nebo potřebu stabilizovat se, forma samotná ale zcela tuto potřebu popírá. Ženy jsou stále v nějakém procesu stresující akce. Raději. Nezastavit se.
Pravidelně chráněný sex s partnerem by znamenal přiznání vlastního vědomí, že vztah není stabilní, tudíž by bylo nutné přiznat jeho zbytečnost, zatímco ponechání vše osudu působí srovnaně (když by se něco stalo, nemám problém to zvládnout).
Stěhování z místa na místo působí jako hledání půdy pro ukotvení, ale ve skutečnosti opravdovému ukotvení nedává šanci, a jde naopak o jeho zamezení. (.jsou to troufalé úvahy, ještě si to budu muset hodně nechat projít hlavou….).
Připadne mi důležité zastavit se právě u těch nechráněných sexů. Mluvím tady o projevech nesouladu sama se sebou. Samozřejmě si takhle může počínat i žena srovnaná sama se sebou. V tomto případě ale pravděpodobně nedojde k fiaskním závěrům a emočním trhancům v případě otěhotnění, nebo naopak rozchodu. U žen, jejichž chování je odpovědí na niterní nepohodu, dochází v drtivé většině k tragickým situacím, reakcím a okolnostem v případě otěhotnění nebo rozchodu.
Jako další možné projevy vnitřního konfliktu mě napadá hned zaujetí vlastním tělem(na druhou stranu je překvapivé, že se najednou začne něco dít na fyzické rovině? Přibírání na váze, zhoršování pleti, ekzémy, změna v dráždivosti a další nepříjemné projevy těla…).
Tato zaujetí vedoucí v hraničním případě k rozjetí poruchy příjmu potravy, nejsou ojedinělé.
Rozvoj psychických obtíží typu deprese nebo destruktivní perfekcionismus zmiňuji jen okrajově, nic moc o tom nevím.
Všechno jsou to vlastně reakce sebe samé na sebe samu. Je to snaha zamezit projevu intuitivního nastavení. Snaha dostat se do nefunkčního módu, aby byl opravdový důvod popřít období mateřství.
Pokud selhávání na psychické rovině není akceptováno a bráno na zřetel, dostavují se projevy na rovině fyzické. Za extrém v tomto směru považuju právě endometriózu. Onemocnění "bez příčiny", které ženě převrátí život vzhůru nohama. Ne život ohrožující, ne denodenně projevující se, ale permanentně přítomné komplikace, nezřídka velmi bolestivé,
narušující nejen samotný provoz těla, ale i vlastní přístup k němu, a také partnerský vztah (a to opravdu hodně)....
...
...
...
.
.
V bodech k zamyšlení/potvrzení/vyvrácení:
  • Pokud dojde k narušení přirozeného procesu vývoje ženy již v období puberty, a není uzdravován samotnou dívkou, lze předpokládat, že další větší impulzy k nápravě přijdou v "období mateřství". Při tomto pozdějším uzdravování věkově již dospělou ženou, bude potřeba uzdravovat nejprve vnitřní pubertální dívku, a ne dospělou ženu!
  • Léčba PPP anorektického typu v dospělosti - je to velmi podobné pubertě. Dospělá žena s PPP žije reálný život s neodpovídajícím tělem. Je dost pravděpodobné, že přirozeně by její proporce nijak nevybočovaly z normy, a možná (?! - ověřit!) by se ani nepohybovaly v horním pásmu normy, ale byly spíše ve středním pásu (= zdravá štíhlost). Dospět v ženu znamená poznat se celistvě, což obnáší zvládnout změnu. Pokud tělo neprojde vývojem obnášející změny jak na psychické, tak na fyzické rovině, nastává opět vnitřní nesoulad, který se může promítat do vnějších znaků fyzična. ==>
  • ==> Držet dietu, nebo jakkoli jinak úspěšně modifikovat tělo lze za předpokladu, že nositelka zná "materiál", který je potřeba přetvářet. Bez této základní informace nemůže dojít k adekvátní reakci a spolupráci s tělem.(Myslím si,že mnoho žen prožije celý život v hezkém a fungujícím těle, které si samy upravily a udržovaly, aniž by ale bylo dosaženo vnitřního souladu.Takovýto život myslím může být o dost chudší a zatěžovaný zvenčí, než život v rovnováze.)
  • Problémy vzniknuvší v období puberty se vztahují k tomuto období. I přes nabalování dalších zdravotních a duševních obtíží v pozdějším věku je potřeba vyřešit záležitost období puberty odpovídajícím způsobem. Cítím riziko, že vyřešení pouze pozdějších komplikací sice povede k úlevě a "uzdravení", které ovšem může být kdykoli v budoucnu narušeno při střetu se "spouštěčem z puberty". A následky tohoto střetu můžou být i životohrožující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama