Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

Zdravotní komplikace jako projev problematického uchopení ženské role I

29. března 2015 v 20:29 |  (Fe)minimum
Endometrioza je pro mě citlivá věc. Jedna z dost blízkých kolegyň v projektu docela nedávno dostala tuhle diagnozu.
Existuje jen několik věcí, o kterých dovedu psát s jakousi "jistotou" (říkejme tomu "bezpečná zóna vyplývající z dostatečných vlastních zkušeností"), jmenovat můžu primárně přírodu, PPP, vliv rodiny na psychosomatiku člověka, děti, nevyzrálé chlapy, hledání a nacházení ženy v sobě. Docela bych ještě zvládla psát o magii a bohu, ale k tomu nedisponuju dostatečnou odvahou (a připadne mi, že to je tak vpořádku).
Napadlo mě (protože jsme v procesu stěhování, a píšu si pro sebe o věcech, které už tady nechci mít), hodit sem kus takové "eseje", pojednání o ženských onemocněních, kterou jsem psala loni.
Tohle téma je pro mě teď totiž dost aktuální.
Vepisovat budu do původního textu šedou barvou.


EDIT 15.8. 2014: pročetla jsem se šesti zbývajícíma stránkama, a našla na disku ještě jeden soubor s velmi podobným názvem, jakýsi koncept, asipřipravovaný článek.Když jsem to pročetla za sebou, došlo mi, že jsem tímhle "konceptem" navazovala na text, jehož část je zde pod perexem ( protože se některé věci v obou souborech opakují, pravděpodobně jsem nemohla původní najít, a chtěla zachovat alespoň kus toho, co jsem sepsala.)
Zkopírovala a přidala jsem teď do článku další odstavce, kterýma by se tahle první část dala "uzavřít".
A celkově jsem vlastně po podrobnějším pročtení nepochopila, proč jsem to pojmenovala zrovna po endometrióze, protože to pojednává o různých ženských zdravotních obtížích v kontextu "žena uvnitř". Takže předělávám nadpis.
Nepamatuju se, kolik mi bylo let, ale bylo to ještě na základní škole, možná sedmá, osmá třída, ještě jsem nemenstruovala. Zato jsem trpěla nejrůznějšími bolestmi v oblasti mezi žaludkem a ženskými orgány, v různých frekvencích a časových úsecích.
Nepamatuju se, kolikrát jsem kvůli těmhle bolestem zůstávala doma, odcházela dřív z vyučování, nebo chodila k obvodní dětské doktorce na prohmatávání a následné posílání na chirurgii, kde nikdy nic nenašli, přestože jsem byla i několikrát na rentgenu i ultrazvuku (klasika. "Tady se polož. Kalhoty rozepnout a vyhrň triko, ať vidím bříško. Ty kalhotky trošku dolů prosím. Tak. Bolí tě to tady? A tady? A tady?...")

Pamatuju si ale přesně jedno z těchto chirurgických vyšetření, které probíhalo v nemocnici. Poprvé v životě nešlo o běžné prohmatávání z vnější strany, ale o prohmatání břicha a okolí se zastrčeným prstem v konečníku. Ležela jsem na lůžku, nade mnou se skláněl starší pan doktor, a okolo mě stálo přesně šest mladých mediků. Sedmkrát stejné prohmatání.
Šlo o normální lékařský zákrok, sexuální motiv vyloučen (leda by skupina čítala sedm extrémně chladných úchylů).
Přesto se mi tam ten den něco stalo.
Krom papíru, na kterém bylo napsáno, že podle pohmatu pánevní oblasti pravděpodobně brzy dostanu první menstruaci, a tím pádem bolesti posledních měsíců a let signalizují právě tuhle náročnou fyzickou ženskou změnu,
jsem si odnesla hluboce v sobě zafixovanou bezmoc ze situace, kdy jsem dostala jednoduchý pokyn "a kalhotky dolů".
Ležela jsem na stole s otevřenýma a následně zavřenýma očima, a snažila se nemyslet na řídký tmavý chomáček v klíně a na jednotlivé prsty, střídavě se zasouvající docela bolestivě dovnitř a po chvíli zase ven.
Představovala jsem si místo toho, že jsem kluk. Že mám mezi nohama to, co všichni ostatní přítomní, a snažila se myslet na tlak dlaní na břiše a zkoumat, co se skrývá pod kůží v opakovaných konkrétních místech, na kterých ruce tlačily s otázkou "a tady to bolí,když zatlačím?"…
"ne."
"ne."
"ne."
"ne."
"ne."
"ne."
"ne."

Jak by mě vlastně při takovém vyšetření mohlo v břiše něco bolet? Nedovedu si představit, že by tohle vyšetření dokázal kdokoli ve věku 12-15let racionálně reflektovat (a počet vyšetřujících nerozhoduje).
Nikdy bych nenechala svou dceru v pubertě tohle tímto způsobem absolvovat.
A pokud jsem v sobě v té době měla už něco, co by se dalo pojmenovat "nenávist vůči vlastní matce",
která čekala na chodbě (a když jsem vcházela, viděla, kolik chlapů uvnitř je…a neřekla ani slovo, když jí doktor nechal čekat venku), získalo to ten den velice hodně bodů…

Myslím si, že citlivost holek v pubertálním věku je dost zvýšená nejen tvorbou "nových" hormonů, ale i fyziologickými změnami. Existují o tom tisíce různých studií, knížek, brožurek, přednášek a bůhvíčeho žeano :-). Puberta je prostě náročné životní období, které má ale (dovolím si mírně feministickou myšlenku) u holek mnohem větší význam, než u kluků.

Nepopírám závažnost možných dopadů nepříjetí sebe samého v pubertě u mužů(existuje o tom také spoustu publikovaného materiálu, a bylo na hranici tragického cynismu popisovat příběhy některých mých ex-přítelů či přátel), ale můžu psát jen o ženském pohlaví.
Primárně proto, že já sama jsem žena (už tomu delší dobu i věřím), a také proto, že jsem zjistila, že poruchy příjmu potravy, endometrióza, problémy s otěhotněním a obecně gynekologické problémy mají velmi často spojitost s vnitřními problémy v rovnici

"Já = (rovná se) žena".
...
Je dost pravděpodobné, že bych řekla "ne", kdyby tenkrát matka chtěla jít dovnitř i přes lékařův pokyn. Řekla bych jí "ne", aniž bych věděla, co se bude dít. Řekla bych to proto, že bych nechtěla, aby byla přítomna čemukoliv, co se mi tam bude dít.
Teď, po těch XY letech, bych řekla také "ne", protože vím, že by neudělala vůbec nic, jen by tam stála a koukala z okna (aby zachovávala "intimitu a soukromí při vyšetření", tak jako to dělala i při blbém vyšetření krku nebo odběru krve). Její přítomnost by mnohonásobně prohloubila můj pocit odmítnutí nulové důstojnosti, a bezbrannosti.
...
Zbavit se nenávisti vůči vlastní rodině je stejně úlevné, jako zbavit se PPP. Nedá se to k ničemu připodobnit, a vlastně ani nijak popsat. Je to prostě osvobození ze smrtící pasti. A stále zastávám názor, že pokud je cestou k tomuhle osvobození radikální odloučení se od rodiny, je dobré touto cestou jít. (Nevím, jestli je důležité pak pokračovat na druhou stranu, aneb z neutrality postupovat k obnově dobrého vztahu s rodinou.
Nevím, jestli někdy budu mít svou mámu, potažmo rodinu, ráda. To nedovedu ani odhadovat, zatím jsem stále plná radosti z toho, že mám neutrální postoj, který úspěšně "přežívá" i osobní setkávání s rodinou)…Ale zpátky k tématu…
...
.
...
První menstruace opravdu zanedlouho přišla. Ale když teď zpětně přemýšlím nad možným vlivem tohoto jednoho vyšetření, nestačím se divit, jak moc to ve mně zanechalo.
V následujících letech jsem podobných vyšetření absolvovala nespočet, obzvláště okolo 18.let, kdy mě Ohnivý muž, Václav, nebo někdo z rodiny opakovaně dopravoval do nemocnice s "akutní kolikou bez příčiny". Z těhle vyšetření si nic moc nepamatuju, bolesti totiž bývaly tak velké, že jsem upadávala do stavů podobných blouznění/spánku.

Všechna vyšetření jsem absolvovala zcela mechanicky, totéž lze napsat i o (ne)pravidelných gynekologických prohlídkách. Víc než vlastní tělo a cizí doteky jsem prožívala úzkosti ze špinavých ponožek, smradlavých nohou, potících se dlaní, dírky na kalhotkách, nebo čehokoli podobného, co (z mého úhlu pohledu) bylo mnohem závažnější komplikací při vyšetření než můj zdravotní stav.
Tenhle úhel pohledu mi vydržel až do roku 2011.
...
Teorie k přemýšlení a vyvrácení/podpoření:
  • Pásmo zranitelnosti je u dívky v pubertě značně širší, než obvykle. Ani ten nejlepší rodič za dívku pubertu nevyřeší, myslím, že ji ani nemá právo vztahovat na sebe a snažit se ji "zkrotit", nebo proniknout do jejího tajemtsví. Současně je to ale základní rodičovská intuice, co by mělo během puberty utvářet ochranné mantinely. Pominu-li vyvarování se poznámek na měnící se postavu/chování, může to být třeba i ochrana ve smyslu "nevystavovat dceru situacím, ve kterých může její ženství utrpět újmu, být vystaveno útlaku či přehlížení".
Stále v tomto směru nechápu, jak je možné, že při všemožném hnusu se u nás v rodině nikdy žádné poznámky ohledně vzhledu nepraktikovaly a nepraktikují. Pokaždé, když jsem někde četla o tom, jak se někomu PPP rozjela na základě hloupých/žertovných poznámek někoho z rodiny nebo známých, říkala jsem si "COŽE?, to snad nemůže být pravda…Jaký dospělák by mohl být natolik primitivní, že by hodnotil tělesné vzezření vlastního děcka…" a upřímně se děsila, jaké složení dospělé společnosti to na Světě je…Postupně mi ale došlo, že se mi to vlastně stalo také, resp. že je naprosto jedno, zda se podrývá fyzická, nebo psychická stránka člověka. Že to má oboje vliv na vnímání sebe samé, do fyzična se promítající.
Ale i tak mě opět málem porazilo, když mi nedávno kolegyně z projektu - již několik let plnoletá a samostatná, o víc jak 10kg lehčí slečna než já - povídala, že její fyzično je posuzované jejím blízkým okolím, a že na její osobu byly a jsou směřovány poznámky ohledně její váhy/těla ze strany příbuzných/blízkého okolí…Můj bože, nevím co si myslet, ale vnitřně cítím - v tomto ohledu - opravdu vděk za to, že naše rodina je vpodstatě "banda magorů na úrovni", kterou by (jak realita ukazuje) ani nenapadlo posuzovat něco natolik základního, jako je lidské tělo.
  • I bez ohledu na vlastní zkušenosti zastávám názor, že pokud dcera (dospívající dítě) dlouhodobě nebo často podstupuje situace, při nichž dochází k většímu přímému fyzickému kontaktu s cizím člověkem (ať je to lékař nebo třeba trenérka gymnastiky), měl by se rodič zajímat o pocity dospívající z těchto kontaktů (je to těžké, nejde mi to ani vymyslet a popsat...vyptávat se konkrétně třeba "nevadí ti, že tě pořád někdo nadzvedává" je na hlavu, a mohlo by to naopak vyvolat obavy.) Možná by se to dalo popsatzískávat celistvý obraz vnímání dítěte těchto situací. ..., a snažit se podávat co nejvíce podpory, resp. dítě by mělo mít pocit, že "v tom rodič jede taky, že je rodič přítomný parťák, na kterého se může obrátit s pocity nepokoje, úzkosti nebo prostě jen divných pocitů"
(byť to může někomu připadat ujeté, i stále dokola opakované "Vím, že to asi není příjemné, ale je potřeba opět zajít k lékaři. Nejspíš tě budou zase poslouchat a proklepávat. Snad tam bude sympatický doktor nebo doktorka.", má význam. Hlavně když to bude upřímně šmarjá!)
Myslím si, že časté doteky cizích lidí, mechanická manipulace s tělem cizími lidmi a tomu podobné úkony můžou mít vliv na odosbnění člověka od vlastního těla. Tělo může ztrácet vlastní intimitu, a stávat se stát určitým "nástrojem" nebo přímo "veřejnou věcí", se kterou se člověk neztotožňuje, tudíž jej nemá potřebu chránit a naslouchat jeho potřebám (včetně zdravotního stavu), a přistupuje k němu spíše jako k oddělenému subjektu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama