Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

jakoby nahá

30. března 2015 v 23:39 |  pod perexem
V práci jsem dneska s nelibostí zjistila, že nemám pracovní triko. Přišla jsem v černém, poměrně klidném civilním, ale v kombinaci se savem zacákanýma elasťákama a vozíčkem s hadříkama a pometlem to vyznívalo jinak.
Pro mě to bylo na hranici únosnosti.
Mohlo to dopadnout hůř, vím...
Utěšovala jsem se, že mám docela srovnaná záda a tudíž si můžu dovolit nepanikařit. Plandavý svetr kolem pasu jsem si ale uvázala.
Nevím proč je pro mě práce natolik "boční" prostor pro existenci, že je mi zatěžko podělit se se zaměstnanci o něco ze svého skutečného života, byť se jedná o takovou věc, jako je oblečení.
Do práce přicházím výhradně zadním vchodem. Je to hlavně proto, že to mám blíž do šatny, ale už několikátý měsíc si uvědomuju, že je to i částečně proto, abych neukazovala rozdíl mezi mým pracovním a skutečným zevnějškem.
Osobnostně se přitom nijak nekrčím ani nemaskuju, naopak je mi téměř blaženě z toho, jak moc v práci skutečně jsem. Je to zvláštní paradox.
Možná, že to je strach z toho, ukázat, že neuklízím proto, že musím, ale proto, že můžu...
Možná, že si potřebuju teprve urovnávat to, že jsem výkonná stejně jako lidi v kancelářích, kterým každý den vynáším odpadky a vytírám pod stoly, případně umývám hrnečky nebo vyhazuju zkažené jídlo a mlíka z ledničky.

Možná, že mám prostě jen naplněnou určitou svou kapacitu tím, že za toho víc než půl roku, co tu pracuju, mě mimo práci znají dvě paní i víc civilně, a že tím pádem občas v práci vedu i nějaký osobnější dialog.
Jinak totiž na osm hodin práce mezi cca stovkou lidí připadá cca 30 jednoslovných pozdravů/omluv. Jsem tichá eminence, ale vidím a slyším toho tolik, že domů odcházím plná, někdy i přeplněná...
Před chvílí jsem pověsila do prádelny pět pracovních triček. Doufám, že alespoň nějaké do rána uschne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 11. dubna 2015 v 23:57 | Reagovat

Znám ten pocit, kdy si nepřeju, aby si mě lidé z určitého místa spojovaly s mým civilním-obvyklým JÁ. Nevím, proč to tak cítím, je to skoro k smíchu, ale vidím to taky tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama