Beru si vše, co potřebuji ke svému uzdravení.

výtah z terapeutického sedánku

Úterý v 10:38 |  pod perexem
Na některé jevy a události, které žiju poslední měsíce, nemám názor.
Terapeutovi jsem to popisovala minulý týden a pociťovala jsem u toho velký vděk, že jsem tam mohla sedět jen tak, s vyčištěnou a ošetřenou leč neperfektní pletí, bez řasenky, v kalhotách s dírkou na koleni a vlasy halabala stáhnutými do culíku.

Nevím kde se ve mně bere ten klid že se nic hrozného neděje, ale nejsem schopna tomu vzdorovat, alespoň ne dlouhodobě. Vystačím si s epizodními záchvěvy úzkosti, kam to všechno směřuje a co bude následovat, ale vždycky to přejde, je rozptýleno právě jakýmsi tím vnitřním klidem, že věci jsou jak mají být, a že nemá smysl se stáčet do vyhrocených stavů paniky.
Vím, že s některými popisovanými jevy nejsem smířená ale akceptuju je formou otevřeného experimentu. U terapeuta jsem to popsala dobře, a protože jsem od té doby neměla čas vymyslet nějaké lepší formulace, (s)prostě to obšlehnu dle zvukové paměti.
...
.
...
 

Kam dál

Reklama